Výlet do Paříže

Semestr dokáže být pekelně dlouhý. Navíc tím, že my máme zkouškové dvakrát až třikrát za semestr (záleží, jaký předmět zrovna děláte a kolik termínů má vypsán), tak je i pekelně náročný. Proto jsem se rozhodla, že někam po zkouškách vyrazím a dobiju baterky. Do karet mi hrálo i to, že jsme měli v pondělí a v úterý svatodušní prázdniny (divný český ekvivalent) Nakonec vyhrála Paříž před Berlínem, protože měla na akci letenky.

Ráno mě vzbudí budík o čtvrt na pět. Nebývám ráno nejrychlejší a dlouho mně trvá než se proberu. :) Sedám na metro. Čekáme. Že by to bylo kvůli opravám, které se dotýkají právě této linky? Po 5 minutách se dozvídám, že metro nejede, protože někdo skočil pod vlak. To si ten sebevrah nemohl vybrat jiný způsob sebevraždy, než takhle ostatním komplikovat život?

Najednou jsem ve stresu. Bojím se, že mně uletí letadlo. Tramvaje po ránu moc nejezdí. Nemám se jak dostat na místo, odkud jezdí vlak na letiště. Zkusím autobus, snad pojede. Je vidět, že to napadlo více lidí. Autobus je sice plný, stojí mě 8x tolik, ale důležité pro mě v tu chvíli je, že do Paříže vážně odletím.

Let probíhá v klidu. Je krásně jasno, tak se kochám výhledem.

Přistáváme v Paříži a jdu na vlak. Po cestě potkávám vojáky se zbraní. Není jich zrovna málo. I po cestě jich pár nastoupí, potkávám je v metru. Ale bezpečnostní opatření po posledních událostech plně chápu.

Vyzvedávám si klíče od hotelu, kontroluji zda není svátek i v Paříži - cestou jsem viděla spoustu zavřených obchodů. Naštěstí není, jenom se některým obchodníkům nevyplatí otvírat v pondělí. Cestou si kupuji snídani v místní pekárně, konečně jsem se v 11 hodin dočkala. :)

A mířím k prvnímu must visit místa v Paříži - Louvru. Dovnitř ovšem nejdu - nejsem moc muzejní tip. Za to si vychutnávám cappuccino v jeho blízkosti. Pěkně blbý nápad. 6 euro za kafé. To jsmě ve Švýcarsku nebo co? A raději vyrážím na procházku směrem Champs Élysées. Co by to bylo za Paříž bez nenakupování. To snad ani nejde.

 Kupuji si sandwich k obědu, na skok jdu do Sephory. V každém obchodě po mě chtějí při vstupu otevřít kabelku. Moc příjemné mně to není, ale co se dá dělat. Kupuji si makronky v Ladurée a jen tak se procházím ulicemi.

Pak mě napadne, že když je na Paříž pěkné počasí, tak by to chtělo jít na Eiffelovku. Překvapuje mě, že fronta je jen jedna. Na výtah. Já si to samozřejmě chci vyjít pěšky. :) Nahoře mě řeká menší fronta na výtah nahoru. Tam se pěšky už nedá jít. Když se nabažím výhledu do sytosti, je čas jít na hotel.

Po deváté hodině se vrácím na pokoj a padám za vlast. Ranní vstávání a celodenní chození mně dalo zabrat. :)

Bern

Pokračování #prázdninovéŠvýcarsko

Z větších měst mě chyběl akorát Bern, a tak když předpověď vypadala jakž takž dobře (nemělo pršet, zataženo), tak jsem si koupila lístek a vyrazila.

Byt opouštím hned brzy ráno, kupuji si pain au chocolat v té nejlepší pekárně a pochoduji na nádraží. Vlak téměř prázdný, přesun v Lausanne si krátím koupí kakaa (švýcarské kakao! <3) V Bernu jsem lehce za hodinku. Na nádraží mířím přímo do knihkupectví. Moje tradice z Milána. Cítím se jako doma - všechno je tu německy! :D Nicméně, žádná knížka mě neoslovila natolik, abych za ní vysolila tu strašidelnou sumu.

Jako studentka se ráda kochám cizími univerzitami, a tak když vidím ceduli, že místní univerzita je jen kousíček od nádraží, mé první kroky v Bernu směřují k ní.
Bernská univerzita mě hodně připomíná tu naší. Jen je o dost menší. Navíc leží na takovém výběžku, takže z ní je vidět krásně na Bern.

Z univezity už jdu do centra. Volím své vlastní nohy, protože se bojím švýcarských cen za MHD. Navíc Bern, ačkoliv je hlavní město Švýcarska je strašně malé. Má lehce přes 100 tis. obyvatel, menší jak Brno, ze kterého pocházím. Avšak v tom spočívá výhoda - člověk může vše hlavní a ušetří za MHD.



Před radnicí se konají každou sobotu trhy. Kromě churros me vse nechava chladnou, navíc mně vadí, že na pidi prostoru je miliarda lidí, a tak se prorvu na druhou stranu ulice a jdu dál, směrem k medvědům. Konečně nacházím kavárnu, která vypadá útulně a typicky Bernsky. Vychutnávám si cappuccino a pozoruji lidi kolem. Trošku mně zaskočí, když mně servírka donese účtenku. 5 franků plus pidi dýško k tomu. Za tu cenu bych si to i odpustila.



Vůbec si nepřipadám jako v nějakém hlavním městě. Spíš jako v nějaké horském městečku. Ale možná to bude tím, že už téměř dva roky žiji ve městě okolo 2 milionů obyvatelů. Když se přičtou turisti, tak u nás dokáže být narváno. Tady je na mě moc liduprázdno.



Konečně dojdu k medvědům a ejhle - co byste čekali, že dělají medvědi ve februáru? Pokud jste tipovali spánek, tak jste dávali na škole v hodinách biologie větší pozor :D Škrábu se nahoru do Rosengarten. Sice vím, že na mě tam nebude čekat žádná růžička, ale ten výhled je fakt bezkonkureční. Přemýšlím, jaké by to bylo bydlet a pracovat ve městě blízko hor...

Vracím se zpátky do centra. Ačkoliv mě muzea nikdy moc nelákají, chci navštívit Einsteinův dům. Po jeho navštívení lituji - za jednu pidi místnůstku jsou to vyhozené peníze. :(



Na spravení chuti si jdu koupit čokoládu. Při té příležitosti jdu nakoupit čokoládu pro rodinu a mé nejbližší. V Coopu mají akci, tak se to musí využít přece. #jsemchudýstudent
Kupuji si i sushi, které je na akci, protože je sobota. A v neděli je zavřeno. A tak se to snaží všechno vyprodat. A já jako studentka na slevy slyším.



Po obrovském nákupu čokolád bloudím jen tak uličkama a obdivuji tu Bernskou krásu. Vše je jak namalovaný. Nicméně po chvilce začíná pršet. Po půl hodině mě procházka v dešti přestává bavit. Vše zajímavé a důležité jsem snad viděla. Jdu na vlak a přesouvám se zpět do francouzského kantonu. Pokud se budete ve Švýcarsku déle zdržovat, doporučuji navštívit stoprocentně v létě (medvědi, rozkvetlá zahrada růží)