Trochu se obávám, co přijede za vlak, myslela jsem si, že Itálie má už samé moderní vlaky, ale při cestě do Milána jsme míjeli samé starší "klenoty." Naštěstí má obava se jeví jako zbytečná, vlak je ve výborném stavu.
Co se mně taky líbí na italských drahách jsou místenky, takže se lidi rovnoměrně rozprostřou po celé délce vlaku (jeli jsme docela narvaní)
Přestupuji ve Veroně, mezi přestupem je asi 40 minut, nádhera.
Pokračuji německým vlakem, který má namířeno do Mnichova. A tady se setkávám s tvrdou realitou uprchlíků. Někteří vypadají jakože se do Německa stěhují, s sebou vezou plné krabice oblečení, vysavač a další spotřebiče, které si chtějí nechat. Do vlaku nastupují také tři policisté - jeden italské národnosti, druhý německé, třetí je Rakušák. Téměř každého se ptají, odkud pochází. Před Bolznem jen Ital ukazuje prstem na toho, kdo vystoupí s nimi a poslední Rakušák to hlídá. Vystupuje asi polovina vlaku, najednou je tam prázdno pro Němce, kteří v Bolzenu trávili svoji dovolenou.
Přestupuji ve Wörglu, což je maličké, ale nádherné nádraží. Přede mnou je už jen poslední úsek při cestě do Zell am See, ovšem vlak nabírá 20 minut zpoždění jen tím, že čeká na nádraží.
Po hodině a půl jsem konečně v Zell am See. Jdu se zaubytovat. Po cestě si kupuji palačinku, jelikož mám strašný hlad. 4,6€, tvrdý návrat do reality :(
Jdu se podívat po okolí, překvapuje mě to množství Arabů. Jdu do jedné z restaurací na večeři a spát, jsem unavená po cestě.
Po ranní snídani, která ovšem není tak dobrá jako v Itálii - je vidět, že nemají hosty, tak na výběr moc není, se chystám na můj první výšlap na Schmittenhöhe. Původně chci jet nahoru lanovkou a projít si to nahoře, ale jakmile vidím šipky na Schmittenhöhe, mizím v lese. Po cestě nahoru vidím jen jednu skupinku dětí, která jakmile vidí hospodu, prchají dovnitř. Zbytek potkávám nahoře, všichni vyjeli lanovkou nahoru a sedí si v místní kavárně :D Odpoledne se ještě jdu proběhnout okolo jezera, ať to sportování mám komplet.
Druhý den si vybírám návštěvu Krimmler vodopádů. Cestou tam jedu místním motoráčkem, docela sranda. Místní mě zdraví, myslí si, že jsem taky odsud. Po dlouhé době zase slyší pravou rakouštinu, tak poslouchám ostatní, o čem se zhruba baví, jejich přechylování se budu muset ještě dlouhou dobu učit.
Cesta od nádraží vede lesem, kterou si užívám, i když prší. Po hodině dorážím k vodopádům, které si párkrát cvaknu a mizím zase zpátky na nádraží, prší docela dost.
V sobotu na mě dolehne naprostá krize, tak zůstávám ve městě. Dle předpovědi má stejně pršet, takže se na žádný výlet nechystám. V centru se konají nějaké akce pro děti. A najednou potkávám Ronalda McDonalda - já prostě nemám klid ani o dovolené. :D
Odpoledne vyrážím na nádraží, našla jsem přímý spoj až do Vídně. A tímto končí má zasloužená dovolená. Kde jste trávili svoji letošní dovolenou vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat