1. týden na WU - kdy budou další prázdniny?!

Tento týden byl asi ten nejtěžší, co jsem kdy měla. Tak nabitý jsem ho ještě nikdy neměla. V práci jsem sice přešla na Teilzeit, ale těch hodin je tam prostě moc, že nevím, zda by nebylo lepší teď podat výpověď. Ono chodit do školy a 6x týdně do práce se moc dlouhodobě moc zvládnout nedá. Ano, sice budu mít jeden týden jen 2 dny směnu, ale na to, kolik se toho mám učit, je to moc. Za měsíc přes 130hodin.
Neděle:
Přistihla jsem se, že se nemůžu dočkat. Dokonce jsem si vše vyprala, vyžehlila, nachystala, něco málo koupila čti: svačinu na pondělí a úterý, ono se toho moc v neděli koupit nedá... Snažím se jít brzy spát, ale nemůžu usnout - to se mně stává opravdu jen tehdy, kdy se něčeho nemůžu dočkat

Pondělí:
Mám trochu problémy vstát. V časných ranních hodinách se mně podařilo konečně zabrat... Příprava mně trvá neskutečně dlouho. I tak stíhám ještě jedno kafé po cestě.
Najít učebnu mně překvapivě nedělá problémy. Zaberu jedno místo a čekám na začátek. V 8:10 se objevuje profesor na platne. A začíná mluvit o právu. Všichni si zuřivě píši poznamky, ja tam snad jediná sedím a bezmocné koukám. Nerozumím. Jediný, co pochytim je, odkdy platí rakouské pravo... Přede mnou naštěstí sedí jedna holka, mající skripta staršího vydáni (které už máme zakázané). Uklidňuje mě, ze ta prezentace vypadá podobně, ve knížce je to kromě bodu i vysvětlené. Po dvou hodinách dostáváme 10minutovou přestávku. Čas zvládnout moji první svačinu a koupit si další kafe - dnešní den bude ještě zajímavý. Po dalších dvou hodinách naštěstí přednáška konci. Je čas se premistit do Audimaxu - na další 4hodinovou přednášku. Tentokrat mě čeká matika. Tam jsem si myslela, ze mne ta jazyková bariera dělat problémy nebude... Ale ten profesor jede takovým tempem, ze po půl hodině je už sál poloprazdny.. Jediný, co v jeho zbesilem tempu stačím pochytit je přetocit skripta na další stránku, blablabla a vyjde nám xxx. Po čtyřech hodinách naštěstí i tato přednáška konci a ja mam 45minut na přesun do prace. 8 hodinová směna mne utíká naštěstí rychle a já se konečně o tři čtvrté na tři ráno dostávám do postele.

Úterý:
Opět začínáme v 8. Dneska je na programu VWL - makro a mikroekonomika... Podaří se mne zaspat, vstávám až v 6:50. Přesto dojdu do školy včas, zlaté 3 zastávky metra - to by se mne v Brně nepodařilo. :) a konečně přednáška, kde nejen rozumím, ale i vím! Jsem unesena, profesor je skvělý.. Nutí nás přemýšlet, pokládá otázky, což včera nebylo.. Ve dvanáct máme konec a ja jedu do prace. Sice začínám až v 16:45, ale chci se podívat na to, co jsme probrali... U toho si dávám zakusek a cappuccino - oslavují tak trochu včerejší narozeniny...

Středa:
Ráno mam problemy vstát, únava se kupi. Kdybych byla rodily mluvčí, tak se na to vykašlu. Čeká mě pravo a matematika,  přednášky, které mne přijdou trochu zbytečný... Po představu - za 2 přednášky se dostáváme k integrálům, probereme 150 stran - jak si z toho má člověk něco pamatovat? Dneska jediný den v týdnu v práci volno - dostává se tak na nákupy potravin a další zazivne činnosti.
Snažím se ještě udělat úkol, ale o půl 12 to už vzdávám a jdu spát...

Čtvrtek:
Dneska nejsme ve škole, ale v Austria Center, kde mě čeká nejlepší přednáška tydne! Vázne, i když moc nerozumím a nedává mne to moc smysl, setkávám se s tím nejlepším profesorem.. Tím, ze je nás moc, můžeme mu během přednášky poslat SMS s nějakým dotazem :D první SMS tak byly typu, proč je v místnosti tak velká zima - což byla pravda - klesala jsem se i v bundě.. Měli jsme i oficiální přivítání a pan profesor měl i během přednášky 2hosty - staršího pana s firmou na marmeláda sídlící v Hamburgu... Byla sranda, když pouzival německé srandy a ne ty rakouské. Druhý host byla dívka, která pochazela z Bulharska a vyprávěla o náročné cestě na WU - tipy jak to máme my nerodilí mluvčí, zvládnout... Po škole mě čekala opět prace a po ni ještě dělání domácího úkolu - těžký život studenta...



Pátek:Další z mých oblíbených přednášek - VWL.. Ovšem už děláme víc věci, které jsme na gymplu nedělali, tak se začínám ztrácet i tam .. Ve 12 máme ale konečně padla - první tyden za mnou! A co udělají WU studenti? Sednou si do studovny a jdou dodelavat domácí úkol... Mam trochu špatně svědomí, ze jsem klukům moc nepomohla aneb ty veci nemůžeš opsat z učebnice! :D bohužel neumím ještě přepsat věty vlastními slovy, tak to kluci museli udělat za mě. Po dvou hodinách máme úkol hotovy - hurá domu na hodinku si lehnout... V 17:45 do prace, pak ještě oba dva víkendové dny a tyden je u konce... A jak jste strávili uplynuly tyden vy? Co vy a vás první tyden na vysoké?

Preview mého prvního semestru na vysoké v zahraničí

Omlouvám se, že jsem se dlouho neozvala, ale měla jsem hodně starostí s vyřizováním potřebných dokumentů. Několikahodinové čekání na úřadech, přenastavení účtu. Do toho běžné starosti - uklidit, vyprat, vyžehlit, uvařit atd.. (neb mama hotel skončil :)) A když se do toho přidá ještě každodenní chození do práce, tak mně času moc nezbyde.

A jak to vypadá se školou?
Přihlásila jsem se na všechny STEOP zkoušky, které musím splnit. STEOP zkoušky jsou úvodní zkoušky pro prváky. Jedná se většinou u každého oboru o 3-4 zkoušky.  Mně čekají 4 - matematika a statistika, právo, mikro a makro, obchod. Zkouškové máme 3 do semestru - hned na začátku (1. týden v říjnu), v půlce listopadu a v lednu. Na tyto zkoušky máme "jenom" 3 pokusy, na ostatní pak budeme mít 5. 5 se zdá sice jako vysoké číslo, ale 4. pokus už je automaticky komisionální a 5. si student může vybrat mezi normální a komisionální zkouškou. (Takže pro zachování nervů doufám, že se mně vše podaří do 3. pokusu) Školu budu mít první týden každý den do 16. hodin, pak je již zmíněné zkouškové a dále budu mít školu jen pondělí-středa, od 8 do max. 13. hodin. To jde, ne? :) Ovšem čím méně učení, tím větší zabíračka doma. Už teď si dělám starosti, jak zvládnu přelouskat a naučit se cca 900 stran + na moodlu jsou další příklady, otázky...

Zatím nevím, v jakém pořadí budu zkoušky skládat. Četla jsem, že obchod má být zkouška nejjednodušší, ale zase moc o tom nevím. Možná zvolím makro a mikro mezi prvníma, nějaké základy mám z gymplu. Určitě si chci ale dát právo až nakonec, to bude dle mého má nejtěžší zkouška...

A kdo si počká, ten se dočká?
Když jsem se přihlásila do našeho systému poprvé, všechny místa na francouzštinu byla beznadějně plná. Řekla jsem si, že budu denně sledovat, zdali se nějaké místečko neuvolní a po několika dnech se na mě usmálo štěstí. Jsem tedy přihlášená i na jeden předmět navíc, který se koná v pondělí-středa večer. Své volno tak budu trávit mezitím v Learning budově. :D

Držte palce, v pondělí 29. září začínáme! :) A že to bude pořádně dlouhý den. 8-16 škola 16:45-1:15 práce :D
Tak ať se všem školou povinným daří a vysokoškolákům ta zelená políčka zaplňují! :)

Nástrahy zahraničí

Jak již nadpis napovídá, dneska bych se chtěla věnovat nástrahám, které vás mohou v zahraničí potkat. Předem upozorňuji, že je to individuální záležitost, které vás nemusí potkat.

Už od mala jsem si přála studovat v zahraničí. Všechny lidi, které to dokázali, jsem potichu obdivovala. Můj táta mně kladl na srdce, že v dnešní době je potřeba se trochu odlišit. Anglicky by měl umět téměř každý, ale kdo umí cizí jazyky na dobré úrovni 2? Jelikož je Německo docela důležitou zemí v Evropě, moje volba padla zrovna na němčinu. Jsem jedna z mála, které se němčina líbí. Ano je to tvrdý jazyk, ale to asi jen, když mluví cizinci. Rodilí mluvčí tu němčinu mají takovou měkčí. :) Nikdy jsem nedělila jazyky podle líbí/nelíbí, ale důležitý, potřebný/nedůležitý. Díky tomu se učím trochu i maďarsky, jelikož mám v práci samé maďarské kolegy a základní znalost mě někdy ulehčuje i konverzaci s maďarskými zákazníky. Ano, i v dnešní době se najde někdo, kdo neumí vůbec německy, či anglicky a kdy je pro mě lepší mluvit maďarsky, či francouzsky, abych se se zákazníky domluvila.

1. Ztráta rodiny, přátel 
Tento bod je podle mě nejhorší a nejtěžší. Rodinu vidím 1x do měsíce, častěji to nejde, pracuji. A bude hůř až začne škola. Svým stěhováním jsem přišla o všechny kamarády v ČR. Ano, s některýma jsem v kontaktu, ale bojím se, že ty vztahy pomalu za chvíli vyšumí. Všechny vztahy je potřeba udržovat. S některýma jsem se sice viděla, při mých dvou návštěvách, ale to je vše. A tady nastává problém. Od rána po příchod do práce za mou McFamily jsem sama. Ke konci měsíce mě vždy přepadne záchvat samoty, deprese. Žaludek se mi stáhne, že nejsem schopná moc jíst, jsem vyčerpaná, že mě rozbrečí každá kravina. S nástupem do školy se to snad zlepší a já nějaké kamarády najdu. Nejsem totiž ta, která by se lehce seznamovala, na nějaké párty nemám ani pomyšlení. Jsem neustále unavená, školní rok mě vyčerpal, práce taky vyčerpává, rozhodně to není žádná dovolená. Občas se snažím načerpat síly nějaké v horách, ale tam si taky nemůžu dovolit jezdit každý týden, měla bych šetřit na své vzdělání.



2. Jedna z mnoha
Spousta lidí z chudčích zemí se rozhodne odejít tam, kde jsou lepší životní podmínky. A tak s vámi můžou zacházet někde jako s kusem hadru. Přiznám se, že mě se to tak úplně nestalo, ale... Některým cizincům pak stoupne nosánek pěkně nahoru a pak se chová jako nevychovaný dobytek... Neumí pozdravit, poděkovat... Já doufám, že mě se to nikdy nestane a nikdy nezapomenu na slušné vychování.
Cizinců ve Vídni je opravdu hodně, občas je těžké potkat nějakého Vídeňáka. :) Někdy mě to obrovské množství různých kultur vadí, ale nemůžu si moc stěžovat, jelikož nejsem domácí...

Cestování po Rakousku: Schneeberg

Krásné úterý!
V poslední dobou jsem na blog moc nepřispívala (spíš vůbec.) Musela jsem se sžít se samotou, která mě ve Vídni na začátku července trochu postihla. (ale o tom třeba příště)
A taky můj červenec byl pekelně náročný, neměla jsem téměř žádné volno.
O to víc mám srpen volnější.
A protože už léta prahnu po nějaké větší dovolené, tak jsem zavítala o víkendu alespoň na jeden den na hory.
Protože s mořem v létě na mě moc nechoďte :D
Nemám ráda to ukrutné vedro, kdy mám pocit, že se usmažím zaživa.
A slanou vodu.

Schneeberg leží asi 70km od Vídně.
Pohodlně se na něj dá dostat vlakem. Za 30€. Když jsem taťkovi říkala, kolik jsem dala za lístek, docela se zhrozil. Já nad touto cenou ani nemrkla. :D Na rakouské ceny jsem si zvykla, dražší ceny kompezuje o trošku větší plat.
Jediný zádrhl jsem viděla ve vstávání.
Celý prázdniny jsem měla noční směny - návrat nejdřív o půl jedné ráno domů.
A najednou jsem měla vstávat v 6!

Byla jsem ale převapená, jak dobře se mně vstávalo. Asi natěšenost na výlet. Už krátce před šestou jsem byla vzhůru.
Snídani jsem se rozhodla výjimečně koupit po cestě.
Ve Vídni jsou pekárny Ströck na každém rohu. Jejich pečivo se na mě směje každý den, když čekám na autobus ve Floridsdorfu. A zatím se mně daří odolávat. :)
Jenže na výlet potřebuji plno energie, tak si výjimku můžu dovolit, ne? :)
Nádraží mám blízko, 1 zastávka metrem.

Proto jsem už v 7:14 seděla ve vlaku a vychutnávala si tu dokonalou snídani. A pozorovala úžasné rakouské vesničky. A kopce (sakra, proč není pořádný kopec i ve Vídni?)
Cesta utekla rychle a já se brzy ocitla ve Wiener Neustadt, kde jsem měla přestupovat.
Měla jsem štěstí, na nádraží jsem čekala pouhé 3 minuty.
A byla jsem příjemně překvapená.
Nečekal mě žádný hnusný hlučný červený vlak, kde člověk neslyší vlastního slova.
Ale moderní nízkopodlahový.
S luxusníma záchodkama, kde člověk neměl strach jít :D
Byla jsem překvapená, kolik lidí se dnes na hory vydalo.
O to jsem byla překvapenější, když po 50 minutách jízdy jsem jako jediná se vypravila po svých nahoru.
Zatímco ostatní se zařadili na frontu na pizizubku. (zubačka)
A myslím, že o hodně přišli.
Konečně jsem si mohla užívat ten horský vzduch.
Pozorovat nádhernou krajinu, vesničky...
A taky ty nádherné kopce.
Po hodině konečně docházím na místo, kde veškerá sranda jde stranou a začíná prudké stoupání. Je nehorázné vedro, litr vody, který mám s sebou do sebe vyklopím jako nic.
Naštěstí po hodině a půl plazení nahoru se konečně dostávám mezi civilizaci. A potkávám se s pizizubkou. A taky vidím chatu - prosím, ať je tam voda!

Moje přání je vyslyšeno! Kupuji si jednu vodu a kolu. Dokonce je i levnější než ve Vídni na bazéně, čemuž se docela divím :) Chvilku pozoruji tu nádhernou přírodu, a pak se jdu škrábat zase nahoru. Poslední, ale nejtěžší. Vrchol se zdá pěkný kousek, ale leze se pěkně špatně. Mně to zabírá necelou hodinu! Jsem nahoře! Konečně vidím davy lidí - všichni si vezli zadek pizizubkou.

Mně by takový výlet asi neuspokojil.
Začíná pršet.
Přemýšlím, co teď? Jet dolů pizizubkou nebo doufat, že déšť brzy skončí? Slyším hromy, chvilku čekám v kostelíku. Jdu se podívat, kolik chtějí za cestu dolů.

Cena mě naprosto šokuje - 25,40€.
Tak to tedy ne!
Přijde mně to naprosto přemrštěný.
Dávám si tyčinku, čekám až déšť ustane.
Po chvilce opravdu není po dešti ani památky.
Jdu dolů.
Po svých.

Cestou se stavuji pro jistotu v chatce pro vodu a kolu. :)
Užívám si poslední minuty/hodiny v horách.
Protože ve Vídni není po kopci ani památky.
Když se dostávám zpátky mezi civilizaci, spouští se obrovský slejvák.
Po pěti minutách jsem mokrá jako slepice.
Začínám se těšit do vlaku.
Na suché oblečení.
A teplo.

Nevěřila bych, že v den, kdy bylo i přes 30°C mně bude i zima. :)
Cestou potkávám malou holčičku, která se tu prochází s rodiči a chce si se mnou povídat.
Německy. :D
Sice ji rozumím, ale na druhou stranu jsem ráda, když ji utíkám. :)
Konečně se dostávám do vlaku.
A za pár minut je mně téměř teplo.
Téměř, mám mokro v botech. :)

Průvodce Vídní: Café Central

Do kavárny jsem zamířila poprvé před třemi lety.
Tenkrát jsem Vídeň vůbec neznala a v průvodci četla, že Vídeň je kavárenské město.
A já pochopitelně hledala tu nejkavárnější kavárnu. A moje volba padla zrovna na Café Central.
A pochopila jsem proč zrovna tato kavárna patří mezi nejvyhlášenější.
Naprosto mě uhranula svoji atmosférou.
V minulosti sem chodili literáti psát své díla.
A to nejlepší, co si můžete z kavárny odnést?
Jedinečný gurmánský zážitek!
Ano, tady jsem ochutnala ten nejlepší zákusek v mém životě!
Má volba tehdy padla na mangovou kostku a dobře jsem tehdy udělala...

A kam vzít své vzácné hosty, kteří za mnou cestují tu hroznou dálku?
No přece sem!
A tak jsem se po letech znovu vypravila do této kavárny.
Změnil se trochu interiér.
Dortíky stojí nyní uprostřed a ne na kraji, jak tomu bylo před lety...
Ale návštěvnost pořád stejně vysoká.

Tentokrát jsem si dala malinový dortík a taťka Café Central řez.
Musím říct, že jsem byla mírně zklamaná.

Dort nebyl excelentní jako před lety.
Vyšší průměr, ale...
Cappuccino zůstalo stejné = průměr.
Stejně bych vám návštěvu doporučila.
Café Central zůstane asi ta jedinečná atmosféra už napořád...

P.S. Kavárnu najdete u stanice metra U3 Herrengasse. 1 zastávka od Stephansdomu. Takže se dá dojít i pěšky. Půjdete doprava kolem toho drahého hotelu na Stephansplatzu (milovníci Komisaře Rexe si jistě vzpomenou na ten úplně první díl, který se tam odehrával) a půjdete pořád rovně, až se dostanete k cíli. Určitě neminete ;)

Prázdniny! :)

Krásné pondělí! :)

Dlouho jsem se neozvala. Asi už tušíte, že se mně práci nakonec sehnat podařilo. Jenže jsem se musela učit i na přijímačky. Takže jsem nedělala nic jiného, než se učila nebo byla v práci. A rozhodovala se, na kterou univerzitu jít. Hlásila jsem se na dvě vídeňské - UNI Wien a WU Wien a nakonec jsem si zvolila školu, na kterou chci jít zhruba 2-3 roky - WU Wien. Zkoušky byly stejné - test z matematiky a ekonomiky.

V úterý jsem se pak dostavila k výstavišti, kde se zkouška konala. Ve Vídni je to naprosto běžné - moc studentů a málo místa. Takže se pak zkoušky skládají třeba v kinosálu. Trošku mě deptaly hloučky studentů čtoucí Geld&Geldpolitik - literatura ke zkoušce, kterou jsem nestihla dočíst. Ale celkově jsem byla výjimečně klidná. Věděla jsem, že já můžu, ale Rakušáci musí. Byla jsem trochu překvapená, jakou kontrolu jsme museli podstoupit. Každý musel jít na osobní prohlídku. Jako na letišti. Ona už instruktáž ke zkoušce zněla trochu děsivě - vše můžeme mít pouze v průsvitném obalu, kalkulačka může být pouze z povoleného seznamu - takže jsem si musela novou objednat...

Samotná zkouška byla extrémně těžká & primitivně jednoduchá. Extrémně těžká byla pro cizince. U matematiky s výjimkou dvou příkladů bylo kilometrové zadání se spoustou neznámých slovíček. Když člověk zjistil, co má vlastně vypočítat (teda pokud se mu to podařilo), zbývalo to jen jednodušše vyřešit. Klidně něčím jednoduchým jako je trojčlenka. :)

Po hodinách dlouhého čekání (nesnáším čekání) mně došla překvapivá zpráva - PŘIJATA. Pořád tomu nemůžu uvěřit, sen se stal skutečností.

Ale zároveň si začínám uvědomovat, že studium nebude žádná sranda. Psaní všech prací v němčině, zkoušek...

 Od 2. týdne v červnu jsem začala pracovat. Opět v McDonaldu. Nejprve jsem byla nadšená, byla jsem ráda, že jsem udělala změnu - loni jsem pracovala v Donau Zentrum.... Do doby, než jsem potkala další z mých šéfek - maďarskou vedoucí. Od první chvíle jsem věděla, že my dvě jsme si nepadly do oka. Asi čtyřikrát jsem ji zdravila - jako všechny ostatní při mém příchodu, neodpověděla. Jediný co řekla byla suchá věta: "Du kennst Kassa, ok?" = Ty umíš kasu, že? A celý týden s ní se nesl takovou konverzací. Navíc s ostatními mluví maďarsky. Další kámen úrazu. Nebudu říkat, kolikrát na mě zkoušela maďarštinu taky. Už se ale v něčem chytám, takže občas se mně podaří německy odpovědět. Ale směny s ní mě moc nebaví. Připadám si jako páté kolo u vozu. Všichni ostatní jsou totiž Maďaři, výjimky na kase jsou snad jen 3, jenže s něma se moc nepotkávám, mívají spíše ranní směny. A poslouchejte 8 hodin maďarštinu, když nevíte o čem si povídají a poslouchat občas své jméno. Nepříjemné... Navíc kolikrát dostávám speciální úkoly. Jen já. A pak občas přijde na kontrolu/pokec vedoucí podniku a diví se, co dělám. :D A když někdo něco udělá špatně, jsem první na raně. Je vždycky vtipné/k pláči, když na mě zvýší hlas a chce mě seřvat, když zjistí, že já jsem chybu neudělala, tak pak na toho dotyčného už mluví klidným hlasem.

Ještě z MS...

Tyto okolnosti mě nutí přemýšlet, zda neodejít. Protože právě s dotyčnou Maďarkou mám nejvíc směn a já nechci odcházet každý den znechucená... Na druhé straně mně přirostlo pár lidí k srdci, které se mně budou těžce opouštět. Nevím, asi tomu nechám ještě čas a uvidím. Přecházet bych chtěla stejně až od října, kdy mně už začne škola.

Co se týče blogu - teď momentálně moc příspěvků nečekejte. Pořád nejsem zvyklá na noční režim, tak jediný co zatím zvládám, je vstát, uvařit, nakoupit, vyprat a jít do práce. Při životě mě musí držet všemožné podpůrné látky, tak doufám, že si na to brzy zvyknu... Ono pracovat 6 v týdnu do 1:00, 2:00 není žádný med :)

Užívejte prázdniny a všechny dovolené - to já té své se asi nedočkám. :( 

Mé první krůčky hospodyňky

To, že už nebydlím u rodičů, znamená spoustu běžných starostí.
Takové ty základní jako je vaření, praní, žehlení.
Protože nemůžu chodit pořád v tom stejným. A nejsem prase.

Pračka na koleji samozřejmě je, jen se sušákem to budu muset ještě nějak vymyslet.
A na žehlení potřebuji dvě věci - žehličku a žehlící prkno.
Žehlička nebyla problém, doma jsme 2 měli, tak jsem si jednu odvezla.

Ale žehlící prkno si musím koupit.
Jako z prvních mě napadá IKEA. Dobře ji z nám z ČR, navíc po hledání na internetunetu se žehlící prkno jeví jako jedno z nejlevnějších.

Dojedu do IKEI.  
Pokud byste potřebovali i vy během pobytu ve Vídni navštívit IKEU, dostanete se sem autobusem 24A, který odjíždí z Kagraner Platz (zastávka U1). Zastávka u IKEI se jmenuje Gewerbepark Kagran. 

1. mise úspěšně splněna - neztratila jsem se.
2. mise splněna o trochu později - našla jsem žehlící prkno. :D

3. mise = POMOOC!
Vždyť je to těžký! (jako prase!)

Nastává 5minutové rozhodování, jestli bych ho zvládla odnést. Nejprve k pokladně, poté na zastávku, jednou přestoupit, podruhé přestoupit, dopravit na ubytovnu...
Poprvé lituji, že nemám žádné auto. 
Po dalších 10 minutách rozhodování s těžkým srdcem zjišťuji, že odnést to fakt nezvládnu. Odnáším si alespoň potah na prkno a provizorně si na něm žehlím mé trika do práce.
Prkno bude muset měsíc počkat (a pak nenápadně nacpu taťkovi do auta, až bude mít cestu kolem! :))

Zdroj obrázku:  IKEA

Průvodce Vídní: Hundertwasserhaus

Jsem hrozný kulturní barbar. Divadlo ještě jo, ale abych se chodila sama koukat po památkách...
A tak letos doháním resty.
Jako první z mých restů jsem se rozhodla navštívit Hundertwasserhaus. Vlastně jsem se dostala omylem. Podařilo se mně ztratit (ano, ještě pořád to ve Vídni dokážu) - hledala jsem Lidl :D (chtěla jsem si koupit lososa k obědu) a myslela jsem si, že když vystoupím U3 o jednu zastávku od Landstrasse na Rochusgasse dál, dostanu se do půlky ulice (měla jsem unavené nožičky! :D)
A ne, nedostala jsem se, kam jsem plánovala.
A dokonce na té zastávce, na které jsem vystupovala, kontrolovali revizoři. (potkávám je teď mimochodem každý den...asi dohání ty 3 roky, kdy jsem nepotkala ani jednoho :D)
Při výstupu jsem zavadila o žluté cedulky hlásající kulturní památku, tak jsem šla rovnou za nosem. :D

(Dále se zde můžete dostat 1 přímo před Hundertwasserhaus - zastávka Hetzgasse)

Hundertwasserhaus je dílo architekta Friedensreicha Hundertwassera a Josefa Krawiny. Oficiální název je od roku 2010 Hundertwasserhaus-Krawinahaus. Původně to měl být dům pro sociálně slabší lidi, nyní je to spíše turistická atrakce (jo, a pár lidí tam i teď bydlí :)) 

Návštěvu můžete spojit s posezením v kavárně, kde si můžete dát pravý vídeňský štrůdl.

P.S. Omlouvám se za kvalitu fotek, zrovna svítilo slunce.

Průvodce Vídní: Naschmarkt

Krásné nedělní odpoledne!

Po týdnu jsem zase v Brně... Jsem si řekla, co v neděli a o státním svátku ve Vídni, vše zavřené, mám z toho pořád ještě blbý pocit, že nebudu mít co dělat. (I když aktivity se vždy nějaké vymyslí...) A nebo, že něco dojde a já budu muset jet pro to do Billy do Prateru (pro neznalé: minimálně 30minutová fronta) Pořád jsem si ještě nezvykla na to, že ve Vídni je všechno po 20. hodině a v neděli zavřené... Když v Brně jsou 2 NONSTOP obchody a otevírací doba těch nejmenších obchodů je daleko delší...
I když jsem si nezvolila úplně vhodný den na cestování - zastávka Student Agency se nachází u Stadionu U2 a zrovna se hrál americký fotbal. Takový nával v nákupním centru, kde čekávám na autobus, jsem ještě nezažila. A já jsem musela využít slevy v Merkuru a koupit tátovi předběžně k jeho dnu otců jeho oblíbené pivo. :D Naštěstí to šlo dobře, čekala jsem u pokladny jen 15minut. (oproti neděli nic)

Jenže, co se nestane, dojedu domů a v 8hodin večer mně zvoní telefon. Z Rakouska. Prej, jestli bych nemohla přijít zítra do práce. :D Tak tedy v úterý nastupuji, snad všechno klapne, jak má. (nečekaných událostí jsem si zažila bohužel až až.) Takže, pokud pojedete do Vídně, tak mě koukejte navštívit :D
A co v sobotu navštívit?
 

Určitě doporučuji trh Naschmarkt. I když mě trošku zklamal = neměli mé oblíbené makronky...
Naschmarkt je největší trh ve Vídni a najdete tam úplně vše. Od ovoce, zeleniny, po různá koření, čaje, kávu, ryby, maso, talíře...
 
Nachází se v blízkosti Karplatzu, nebo můžete jet o zastávku linkou U4 dál a vystoupit přímo v centru dění na Kettenbrückengasse. 
 

Navíc v sobotu bývá doplněn o bleší trh. (Který jsem ale vynechala) Dá se tam sehnat spoustu věcí za hubičku. (soudím podle cenovek, které jsem z dálky viděla, mě ovšem zajímalo jen to jídlo :D)
Jen se připravte na pořádnou masu lidí. Každou chvíli budete muset dávat pozor, abyste někoho nezašlápli. A než se někam dostanete, tak to taky trvá.
 
Ale jinak určitě doporučuji. Přijde mně lepší jíst ovoce/zeleninu přímo od farmářů než ten odpad v obchodě... (teď narážím hlavně na rajčata, které jsem si loni koupila a musela vyhodit, protože se nedali vůbec jíst) 


Jinak ještě doplním, že celý trh je asi 1,5km, takže dá docela fušku ho celý projít.


Otevírací doba: 
Pondělí-pátek: 6:00-19:30
Sobota: 6:00-17:00
Neděle: zavřeno

Průvodce Vídní: Kahlenberg

Jedna z věcí, která mě na Vídni vadí je překvapivě tak trochu divná. Chybí mi kopec. Ne, že by v Brně nějaké pořádné kopce byly. (I když stoupák ve Veverské Bitýšce dá zabrat.) Ale tady není ani náznak po nějaké vlnce!
Když se člověk podívá do mapy, vidí okolo kopců spoustu. Asi jak na potvoru :)
A nebo Vídeňáci schválně uhlazují každičký hrbol, aby mě mohli naštvat.
A tak jsem se rozhodla, že se za kopci vydám. Jeden z kopců je na samém okraji Vídně. Občas se tu objeví i cedule, že už ve Vídni nejsme...

Na Kahlenberg se dá dostat autobusem 38A z Heiligenstadt (konečná linky U4). Nahoru jsme jeli překvapivě plný autobus. Nejprve autobus zastavuje v Grinzigu, kde jsem se chtěla zastavit při zpáteční cestě, ale můj hlad mi to už nedovolil. :D Určitě se ale příště navštívím. :) Grinzig vypadá jako vesnice, těžko člověk si uvědomuje, že je pořád v hlavním městě. Že jsme ve městě připomíná tramvaj, která tu taky krouží.
Poté autobus stoupá nahoru a nahoru. Na prvním parkovišti jako jediná vystupuji a jdu se kochat výhledem. Dál jdu pěšky, jsem přece sportovec. 

Po necelých dvou hodinách dorážím do Kahlenbergu. Je tu malý kostelík, stánky, drahá restaurace, a dokonce i univerzita. A nádherný výhled! Když do toho hraje pianista, běhá člověku mráz po zádech...

Po chvilce kochání utíkám na autobus, hlad mě vyhání zpátky do města! :D Určitě doporučuji jako výlet, nebyla jsem zde naposledy a příště natáhnu i do dalších hor a údolí. Trochu jsem litovala, že tu nemám kolo, úplně to tu na mě pro projížďce na kole volalo...

 Selfie z tripu. Aneb fotograf široko daleko nikde. :(

Mrkvová polévka

Tady této polévky bych se mohla ujíst. A dá se uvařit kdykoliv. Stačí mít doma minimálně mrkev, bramboru a cibuli. Takže pro pobyt na koleji je naprosto ideální.

Budete potřebovat:

pro 6 osob

3 lžíce olivového oůeje
1 větší cibule, oloupaná a pokrájená 

4 mrkve, očištěné a pokrájené 

1 velká brambora, oloupaná a pokrájená

1 lžička mletého zázvoru (nedávám)

1,5l drůbežího nebo zeleninového vývaru

sušený rozmarýn (nedávám), sůl a čerstvě mletý pepř na dochucení 

dýňová semínka na posypání

1.V hrnci osmahneme cibuli dosklovita, trvá to asi 4 minuty. Poté přidáme mrkev, bramboru, vývar.
2. Povaříme asi půl hodiny, do doby, než bude brambora s mrkví měkká, a poté rozmixujeme ponorným mixérem.
3. Osolíme, opepříme, podáváme s dýňovými semínky (které momentálně nemám :()

#KikijeveVídni2014

Krásné pondělí! :)

 Prater při nedělní procházce

Omlouvám se, že jsem se dlouho neozvala, ale maturita mi dala zabrat. Nyní si užívám opět Vídeňských "prázdnin." Teda, pokud se to dá prázdninama nazvat. Hledám si práci a čekají mě ještě přijímačky. Což mě připomíná, že bych měla napsat motivační dopis a vyplnit jakýsi test. Deadline je až příští týden. Takže vlastně času dost! :D

Dnešní odpoledne jsem strávila na úřadě. Hodinu jsem hledala, kde vůbec je. (cca10 minut pěšky od kolejí) Pak jsem se naštvala a šla si koupit do Hoferu kredit, abych si mohla zapnout data a navigaci. :D A hnedka jsem byla úspěšná... Musím však říct, že úřady v Rakousku jsou snad horší než u nás. 2 otevřené přepážky, které vyřizují vše. Od Meldezettel (přihlášení k pobytu) po pasy a OP. Jen na Meldezettel bylo 50 lidí, takže jsem tam strávila přes 2 hodiny. Uff!

Když přijdete po 13. hodině z úřadu a nemáte chuť vařit :D

Mé staronové poznatky:
Nechápu, proč je na každém rohu Billa, (jen my máme 3 Billy do 5 minut pěšky - strašný luxus oproti Brnu) ale v neděli jsou všechny zavřené? Pokud něco potřebujete nutně koupit, tak přeji hodně štěstí v Prateru - tragédie!

Divné procházet kolem škol, slyšet křik dětí a mít prázdniny...

Zažila jsem slavnou frontu na banány - aneb, když místo obvyklých 2 € stojí pouze 80 centů! :D Hned jsem si 3 vzala (jsem chudý student)

Zahrada Augarten

 Užijte si zbytek pondělí a celý pracovní/školní týden, já jdu otvírat skripta a psát motivační dopis, držte mi palce! :)