Výlet do Paříže

Semestr dokáže být pekelně dlouhý. Navíc tím, že my máme zkouškové dvakrát až třikrát za semestr (záleží, jaký předmět zrovna děláte a kolik termínů má vypsán), tak je i pekelně náročný. Proto jsem se rozhodla, že někam po zkouškách vyrazím a dobiju baterky. Do karet mi hrálo i to, že jsme měli v pondělí a v úterý svatodušní prázdniny (divný český ekvivalent) Nakonec vyhrála Paříž před Berlínem, protože měla na akci letenky.

Ráno mě vzbudí budík o čtvrt na pět. Nebývám ráno nejrychlejší a dlouho mně trvá než se proberu. :) Sedám na metro. Čekáme. Že by to bylo kvůli opravám, které se dotýkají právě této linky? Po 5 minutách se dozvídám, že metro nejede, protože někdo skočil pod vlak. To si ten sebevrah nemohl vybrat jiný způsob sebevraždy, než takhle ostatním komplikovat život?

Najednou jsem ve stresu. Bojím se, že mně uletí letadlo. Tramvaje po ránu moc nejezdí. Nemám se jak dostat na místo, odkud jezdí vlak na letiště. Zkusím autobus, snad pojede. Je vidět, že to napadlo více lidí. Autobus je sice plný, stojí mě 8x tolik, ale důležité pro mě v tu chvíli je, že do Paříže vážně odletím.

Let probíhá v klidu. Je krásně jasno, tak se kochám výhledem.

Přistáváme v Paříži a jdu na vlak. Po cestě potkávám vojáky se zbraní. Není jich zrovna málo. I po cestě jich pár nastoupí, potkávám je v metru. Ale bezpečnostní opatření po posledních událostech plně chápu.

Vyzvedávám si klíče od hotelu, kontroluji zda není svátek i v Paříži - cestou jsem viděla spoustu zavřených obchodů. Naštěstí není, jenom se některým obchodníkům nevyplatí otvírat v pondělí. Cestou si kupuji snídani v místní pekárně, konečně jsem se v 11 hodin dočkala. :)

A mířím k prvnímu must visit místa v Paříži - Louvru. Dovnitř ovšem nejdu - nejsem moc muzejní tip. Za to si vychutnávám cappuccino v jeho blízkosti. Pěkně blbý nápad. 6 euro za kafé. To jsmě ve Švýcarsku nebo co? A raději vyrážím na procházku směrem Champs Élysées. Co by to bylo za Paříž bez nenakupování. To snad ani nejde.

 Kupuji si sandwich k obědu, na skok jdu do Sephory. V každém obchodě po mě chtějí při vstupu otevřít kabelku. Moc příjemné mně to není, ale co se dá dělat. Kupuji si makronky v Ladurée a jen tak se procházím ulicemi.

Pak mě napadne, že když je na Paříž pěkné počasí, tak by to chtělo jít na Eiffelovku. Překvapuje mě, že fronta je jen jedna. Na výtah. Já si to samozřejmě chci vyjít pěšky. :) Nahoře mě řeká menší fronta na výtah nahoru. Tam se pěšky už nedá jít. Když se nabažím výhledu do sytosti, je čas jít na hotel.

Po deváté hodině se vrácím na pokoj a padám za vlast. Ranní vstávání a celodenní chození mně dalo zabrat. :)