Ze života Kiki :): Dovolená 2015, 1. část

Asi na konci dubna si žádám na prázdniny o týden dovolené. Tehdejší šéfka mně nabízí buď první týden v červenci a nebo září. A protože chceme jet se sestřenicí do Londýna a ani jedné z nás se první červencový týden nehodí, volba padá na září. Začínáme se těšit, plánovat a trošku šetřit.

Jenže v práci nastávají velké změny. Moje milovaná šéfka odchází, podala výpověď a já jsem převelena do McCafé. A protože vím, že ve stejném termínu má svoji dovolenou i druhá McCafistka, tak se ptám šéfky, jestli tu dovolenou můžu mít ve stejném termínu. Samozřejmě, že nemůžu, dovolená se mně posouvá o týden, a z týdnu dovolené se stávají týdny dva, protože mám strašně moc přesčasů.

Bohužel v tomto termínu nemůže sestřenice, a tak se smiřuji s tím, že na dovolenou pojedu sama. Potřebuji ji jako sůl. Pomalu se poohlížím po místě, nějak se nemůžu rozhodnout, míst, kterých bych ráda navšívila, jsou strašně moc. Radši nic nebukuji, nechávám si raději dovolenou potvrdit, až bude všechno černé na bílém. Jak nakonec budu mít dovolenou se dozvídám 28., kdy je vyhotoven nový plán směn. A taky, že zuřím jako bejk. Dovolenou mám jenom týden a v jiném týdnu září. Jsem pěkně naštvaná, ale mám je asi moc ráda. Díky tomu, že se blíží obrovská kontrola, je nechávám řešit jiné problémy a raději si hledám kam na dovolenou.

Jelikož ceny letenek jsou nezajímavé, tak po hodně velkém váháním nakonec vybírám Miláno a Zell am See. Jako dopravu na místo volím noční vlak, se kterým mám po cestě do Švýcarska dobré zkušenosti. Pokusím se napsat později článek o tom. Z Milána do Zell am See se přesunu ve středu.

V neděli večer se výdávám na vídeňské hlavní vlakové nádraží. Docela zírám nad jeho proměnou, poprvé se střetávám s uprchlíky. Všechny čekárny jsou zaplněné, kolem kterých je ochranka... Mám z toho husí kůži. Jdu si do Oberlaa koupit makronky, což je takové moje tradice, když jedu někam vlakem z hl. nádraží a nastupuji do vlaku.

V mém kupé, lůžkovém vagonu, cestuje i jeden italský pár. Pán pěkně smrdí, neustále do sebe láduje alkohol a chodí na toaletu kouřit cigarety. Italka pro změnu na mě mluví italsky a myslí si, že rozumím. Jsem trochu překvapená, že přecejenom jí trošičku rozumím, díky mým malým znalostem francouzštiny.

A to jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Vlak přijíždí téměř přesně na hlavní vlakové nádraží Milána. Ačkoliv jsem měla ve vlaku menší snídani, kterou vždy rozdávají při využití nočních spojení, mé první kroky míří do pekárny, kde si dávám vynikající čokoládový croissant a ktomu cappuccino. Co mě uhrnulo jsou italské ceny - oni chtějí za cappuccino jen 1,3€?! Já jsem nikdy eura moc neřešila, mám stále trochu problém, že je to "malá" měna a navíc jsem od začátku vydělávala víc euro jak české koruny, proto mě ceny příjemně překvapily.

Po snídani se pokouším o check-in v hotelu, který se nachází jen 500 metrů od nádraží, a díky tomu, že je pondělí, jsem i úspěšná. Oba hotely jsem vybírala dle stejných kritérií - musí být blízko nádraží, abych se nemusela nikat vláčet s kufrem, mít skvělé hodnocení a skvělou recenzi na snídani :D

V hotelu si dávám půl hodinku na vydechnutí, mezitím zvládám krátkou sprchu a převlíkám se.. Jdu si koupit do supermarketu fresh, který mně občas dokáže pomoct dostat se z únavy, která po cestování je. Prodavačka se snaží vrátit o 5 euro míň, to mně výlet pěkně začíná :(

Přemýšlím, zda-li se pokusit jít do centra pěšky, či jet metrem a nakonec, když vidím po 50 metrech metro, tak vkráčím dovnitř, pěšky bych se dokázala snadno ztratit. Kupuji lístek a další příjemné překvapení - lístek stojí jen 1,5€ a na celý den pouhých 4,5€? Pro porovnání ve Vídni stojí lítek 2,2€, na celý den necelých 7.

Při výstupu z metra se na mě vrhne houf pouličních prodavačů, snažící se mně vrazit do rukou selfie tyč. Všechny odstrkávám a jdu si vyfotit katedrálu.

Poté se jdu podívat na ten nejdražší obchoďák v Miláně, Emanuele. Jelikož toto není úplně moje cenová kategorie, kupuji si akorát moji první knížku v angličtině, která se na středeční dlouhou cestu vlakem bude hodit.

Dále pokračuji kam mě mé nohy vedou, ale nic si nepořizuji. Po krátkém obědě, vynikající pizze, se vydávám dále nakupovat. Objevuji třípatrovou Sephoru, hotový ráj kosmetiky. V hlavě si jenom vytvářím seznam, pro co se musím zítra zastavit, takhle bych tam nechala majlant. Odpoledne jsem úspěšnější a do mého šatníku se mně daří doplnit pár kousků.

Užívám si místní atmosféry, pokud vidím krásné místo, zastavuji se tam na cappuccino, či zmrzlinu, jsem přeci na dovolené.

Večer se vydávám opět na hlavní nádraží, kde se mně po velkém boji daří koupit lístek. Asi o tom taky sepíšu samostaný článek, tento už musí mít minimálně kilometr :) Na hotelu jsem si našla adresu Carrefouru, kam se chci zajít podívat, jelikož jsem dostala chuť na pořádně kvalitní sýr na večeři.

Po hodině bloudění jsem se dokázala akorát ztratit. Proto když vidím na ulici zmrzlinárnu, jdu si tam spravit chuť za nakonec jím tu nejlepší zmrzlinu roku! Dávám si cheesecake a mléčnou čokoládou.

Druhý den, po vynikající snídani se tentokrát jdu projít do parku, který jsem našla na mapě. V parku se mně ovšem moc nelíbí, tak se vydávám na osvědčené místo, Duomo, a odtud se vydávám do bočních uliček, ze kterých na mě dýchá italská atmosféra nejvíc. Po chvilce se mně daří dojít k Milánské univerzitě, kde si na Campusu dávám další cappuccino. :D Já a cappucino, to je prostě láska na celý život! :) Procházím se po univerzitě, a když vidím hlouček studujících studentů, tak mně to nedá a svoji pomyslnou mapu států, kam chci jet na ERASMUS, rožšiřuji právě o Itálii.

Itálii jsem si prostě zamiluji. Miluji tu jejich děsně dobrou kávu za docela směšný peníz - alespoň na poměry v Rakousku, ulice, upravené Italy v obleku nebo minimálně v košili, uličky, relativně nízké ceny, italskou atmosféru...

Jediným negativem shledávám v neznalosti cizího jazyka, ať je to angličtina, němčina, či s francouzštinou, ač je k italštině hodně podobná, mají Italové problémy.

Odpoledne už jenom dokupuji pár nezbytností, navštěvuji podruhé ten ráj kosmetiky - třípatrovou Sephoru. Kupuji si mé první Ladurée makronky, které si dávám na večeři :D Byly vynikající, ale některé byly na mě až moc sladké a já se brzy večer chystám spát.