A LITTLE LIFE UPDATE

Po téměř roce přidávám další příspěvek na blog. Ono taky nebylo o čem moc psát a hlavně na to nebyl čas. :) A taky jsem tady, ve Vídni, neměla na čem psát. Notebook, který mám už šest let, pomalu odcházel do počítačového nebe a na iPadu je psaní trochu otrava....

Momentálně si užívám poslední dny prázdnin, zpátky do lavic jdeme na začátku října. Docela se toho bojím...

Ale asi bych měla nejprve pokračovat v místě, kde jsem skončila.

To, že takový režim, nemůžu zvládnout, bylo asi všem kromě mě, po přečtení posledního článku, jasné. Byla asi jen otázka času, kdy podám v práci výpověď, kteoru jsem nakonec na konci října podala. Výpovědní lhůta je 14 dnů, v práci mě však poprosili, jestli bych nemohla zůstat déle. Bohužel jeden víkend se konal státní svátek. Pro nás to znamená, že příjde víc zákazníků. Nějak se na ten svátek ale bohužel zapomnělo a my zůstali neposíleni - na takový den je potřeba víc lidí, jinak ty fronty jsou nekonečné a my se z toho můžeme zbláznit. Po takovém dni, kdy jsem pracovala za 4, to moje tělo nevydrželo a já v neděli zkolabovala. Projela jsem se rakouskou sanitkou a navštívila poprvé vídeňskou nemocnici. Musím říct, že se od té české nijak neliší. :)

Nedělní kolaps znamenal pro mě taky výlet do Brna a navštívení brněnské nemocnice. Za doktory chodím zatím jen do Brna... Na den jsem dostala EKG přístroj. V práci jsem na to dostala den volna, který jsem si musela odpracovat v jiný den. :D Celkově jsem se pak cítila slabá následující týdny.

V práci jsem skončila a mě zbýval týden a půl do začátku zkouškového. Celé dny jsem proseděla doma a poctivě jsem se připravovala.

Výsledky zkouškového mně sice příjemně překvapily, ale zároveň mně to vlilo do žil pořádnou motivaci makat ještě tvrději. Poznala jsem kouzlo naší knihovny a od začátku prosince jsem v ní trávila celé dny a jen jsem se učila. S hodinovou pauzou na oběd.

A tak jsem jela následující dva měsíce. Další zkouškové se konalo na konci ledna. Tentokrát končilo potokem slz. Jedna zkouška mě utekla o procento. Stačilo dát u jakékoliv otázky, která nebyla za plný počet, křížek jinam. Anebo nedávat křížek nikam a zkoušku bych měla.

Protože já jen tak nedokážu nic nedělat, v únoru jsem se vrátila do práce. Jen do jiné filiály. U nás na škole se otevřel nový McD, tak jsem to tam chtěla zkusit, jestli by to tam nebylo jednodušší. Strašně se mně ale stýskalo, tak jsem za dva týdny podala výpoveď a vrátila se do mé staré práce. V únoru máme v Rakousku měsíc prázdnin. Já je využila opět k učení, 3x týdně jsem si u toho odskočila do práce.

Hned po prázdninách na nás čekalo další zkouškové, tentokrát už čtvrté v pořadí. Můj třetí a zároveň poslední pokus na BWL. Zkoušku jsem dala s přehledem. Další jsem si dala právo. Bohužel jsem na právo nenašla vůbec recept, a ač jsem se měsíc na ni pilně připravovala, zkouška dopadla hůř jak ta předchozí.

Ihned po zkouškovém jsem se vrhla na studium VWL - mikro a makra. Domluvila jsem si doučování v Brně na Masarykově univerzitě a párkrát se v Brně zastavila. Slečna doučovatelka se strašně divila, že máme hnedka v úvodu IS-LM Model, nicméně mě ho skvěle připravila. I tak se raději připravuji na případný neúspěch a podávám si přihlášku na druhou vídeňskou univerzitu, Universität Wien.

Na květnové zkouškové jsem šla značně sebevědomá, měla jsem pocit, že teorii znám na zpamět. Bohužel i tak to nestačilo a má brána na WU se zavřela. První dny jsem z toho byla hodně smutná, ale zase mám čisté svědomí, dala jsem do toho úplně vše.

Prázdniny mně začaly o něco dříve. Najednou jsem nevěděla, co s volným časem. Celý rok jsem svůj čas terávila jen v knihovně, třikrát za týden jsem si odskočila do práce. Použila jsem ho k výletům do Badenu, či jsem jela za tetou do Švýcarska. V práci jsem si požádala znovu o plný úvazek. To jsem ještě nevěděla, co mě čeká. O žádný plný úvazek se nejednalo, byl to spíš plný úvazek jen pro ty nejsilnější. Jinak to neumím popsat - za měsíc jsem měla minimálně 20 hodin přesčasů, za dva měsíce jsem měla už přesčasů tolik, že bych mohla mít týden úplného volna. Bohužel jsem to špatně domyslela, všichni měli dovolenou a nebyli lidi. Brigádníky letos vzít žádné nechtěli, šetříme. I tak se mně podařilo do mého narvaného diáře podařilo nacpat měsíční kurz němčiny. Spousta si možná bude klepat na čelo - po roce v Rakousku kurz němčiny? Byla jsem taky v té nejvyšší skupině, s lidma, kteří tu bydlí i 9 let. Na němčině musím neustále pracovat. Rozšiřovat slovní zásobu - po týdnu mně všechny ty synonyma lezly na nervy.

A v září jsem se dočkala konečně i já týdenní dovolené. Nakonec jsem se podívala do Milána a Zell am See. Pokusím se sepsat report. :)

Co se týče přijímaček na tu druhou školu - tak ty jsem zvládla bravurně, umístila jsem se mezi nejlepšími. Rok studia je vidět, za co jsem moc ráda. Uni Wien má lehčí formu zkoušek, určitě bych o tom chtěla sepsat speciální článek s mými tipy, jak to tu chodí.

Na příští rok tedy je plán jasný - zvládnout všechny zkoušky STEOP, abych se mohla pustit dále do studia. Zároveň se pokusit více odpočívat, protože je rok dlouhý a pekelně náročný a já jsem byla na konci se silami na dně. Snad se mně podaří dostat na hory, v únoru mám v plánu měsíční kurz francouzštiny ve Švýcarsku, či Francii, v dubnu bych si ráda zaběhla po pár letech půlmarathon - chci se vrátit ke sportu a v září mě snad čeká dovolená snů - s kamarádkou plánujeme výlet za oceán! :)

A na závěr bych všem ráda popřála mnoho štěstí v novém školním roce, ať se daří na všech frontách!