Deníček z cest - Zürich [31.12.2016 - 1.1. 2017]

Právě sedím v knihovně a učím se. Když v tom mně přijde upozornění - přišla vám nová zpráva z práce - přes Silvestra jedeš do Zürichu. Mám chuť radostí vyskočit do stropu! Zürich jsem si přála, i když mé vzpomínky na něj nejsou zrovna moc veselé...

Konečně nastává den D, je tady Silvestr! Od rána jsem nervózní, bojím se, že něco zapomenu doma... Potřebuji toho docela hodně a vlastně málo :D Poté, co můj kufr je narvaný k prasknutí, si ještě jednou přečtu své poznámky do práce, zkontroluji seznam věcí a vydávám se na nádraží. Zde si nejprve vychutnám moje oblíbené indické jídlo - kuřecí maso s mango omáčkou a rýží. Vlastně samou nervozitou ani nemám hlad, ale snažím se něco sníst, ve vlaku na to nebude prostor. Vydávám se do kanceláře, kde se převlíkám do uniformy a seznamuji s dalšími členy posádky. Dostáváme instrukce o naší tour a vyrážíme k vlaku. Bohužel ta slečna mně není ani kapánek sympatická. Generál, který musí všechno vědět a mít přehled.

Ve vlaku se začínáme připravovat. Bohužel ještě nemám takový přehled a spoustu věcí nevím, takže jsem nucena se ptám mé milé kolegyně. Ta mě sprdne, jak to, že to nevím, prý to zajísté říkali na školení. Marně jí vysvětluji, že já něměla tak obsáhlé školení, jen nějakou zkrácenou verzi. A stejně mě nakonec ve většině případů neporadí.

Samotná cesta je dost zajímavá.
Nejprve vlak zastavuje uprostřed ničeho, načež se ozve hlášení, že čekáme na příjezd a zásah policie.
Po chvíli za námi přijde úplně rudá vzteky vlakvedoucí:
"Tak ten uprchlík nejenže nemá lístek, on nemá i žádné peníze a doklady! To jsou mně nové způsoby, jak se dostat do Švýcarska!"

Po přejíždění hranic je vlak v plné rychlosti, když v tom začne nouzově brzdit. Moje boty se neukázaly jako naprosto vhodné pro tyto případy, a tak končím rozpláclá s odřeným loktem na dveřích do business třídy. K čemu musíme nosit lodičky?! 

A vlak stojí. Načemž začne vlakvedoucí pobíhat z vagonu do vagonu a ptát se: "Kdo jede do Zürichu? Bohužel se neví, kdy a zda-li tam dojedem!" Načež se vlak po 15 minutách znovu rozjede.

Po chvíli jsme v Zürichu. Celí uřícení přicházíme do hotelu.
"Dneska spíte někde jinde, máme plno!"
Naštěstí druhý hotel je jen o pár metrů nahoře. Rychle se zacheckinujeme, převlíkáme a vyrážíme na ohňostroje.

Přicházíme včas. Samotný ohňostroj mě moc nenadchne a po 5 minutách se těším na jeho konec. Vypíjeme šampáňo a vracíme se na hotel. Rychle se osprchuji a vzápětí usínám.

Druhý den se probouzím docela brzy. Nazouvám běžecké boty a vyrážím běhat. Po 100 metrech narážím na bankomat, kde si vybírám nějaké franky, jelikož ne všude se dají platit "malé" částky kartou. Vybíhám k jezeru. Nikde nikdo. Běží se mně docela dobře. Po 6 kilometrech jsem na nádraží, jelikož na nádraží jsou obchody jako jediné otevřený. Kupuji si můj oblíbený pain au chocolat, fresh a vracím se na hotel. Na hotelu si zalezu zpátky do postele a čtu z domova ukořistěného Harryho Pottera.

Máme sraz v jednu, hodinu ovšem čekáme na naši princeznu. Vydáváme se na nádraží, do čekárny pro zaměstnance. Zde si vychutnáváme náš oběd a odpočíváme před směnou. Přichází další vlakvedoucí. Při pohledu na nás neví, kam si nás má zařadit, proto to zkouší nejprve francouzsky:
"Salut, ça va?"
Kolegyně: " Proboha, jak víš, jak se jmenuješ?"
Následoval výbuch smíchu.

Nastupujem do vlaku. Cesta už probíhá v klidu a bez semenších komplikací. Ovšem na mě padá únava. Cestování je nesmírně náročné a já se těším do postele. O půl třetí se dočkám.