Jarní Vídeň

Dobrý večer!
Tento týden jsem si zajela pracovně do Vídně (ó jak vznešený název jsem tomu dala, ve skutečnosti jsem se byla flákat :D) Čekaly mě zde dvě pracovní schůzky ohledně mého budoucího setrvání v Mc Donaldu. Do toho se na UNI Wien den otevřených dveří, kam jsem taky plánovala jít se podívat.
Po příjezdu do Vídně jsem se jedu nejprve ubytovat. Mám dokonce společnost, nějaký starší pár si jede pro víza do Namibie a jejich hotel je o zastávku blíž než je ten můj. Cestou mi povídají o loňském výletě do Japonska. Doufám, že já v důchodu budu taky poznávat svět. Pokud se ovšem nějakého důchodu ovšem dožiju.

Jsem asi trochu debil, když dokážu bloudit po cestě do hotelu. Raději si to teda dojedu šalinou, pardon tramvají, protože se do té správné zapadlé uličky nemůžu strefit. Cestou míjím bankomat. Mám si vybrat nebo ne? Nakonec si říkám - na co? Všude se dá platit kartou....

"V pořádku, hotel máte zaplacený. Jen bych potřeboval zaplatit místní daň 61 centů?" "Co prosím? Můžu to zaplatit kartou?" Dívá se na mě jak na debila. "No dobře tedy, já to teda donesu zítra."

Hotel Korotan, jeden z nejlevnějších

Vybírám si tedy 20€. Důvod, proč jít do DM - rozměnit na drobné. :D

Moje nákupy

Vyjíždím směr DZ, kde jsem pracovala pozdravit ostatní. Odtud jedu zase znovu do centra. Podívat se kam mám jít zítra na schůzku. A pak do Starbucksu. Zavzpomínat na léto. Nejlépe s pořádným kýblem kafe. A muffinem symbolující večeři. A že jsem tentokrát pořádný kýbl dostala. Slečna omylem spletla objednávku, takže jsem dostala jedno zdarma. Tak jsem celou dobu přemýšlela, které je lepší. A vyhrálo vanilkové! :) (No ale pak si můžete představit tu noc - tři čtvrtě litru do mě zahučelo)

Někdo dva zákusky, jiný dvě kávy.

Ráno jsem pěkně nervózní. Dokonce tak, že si švédský stůl nevyhutnávám. A dávám si pouze bulku s okurkou a jogurt s müsli. Bojím se, jak to celé dopadne. Zároveň se těším - vracím se do mého tolik oblíbeného prostředí.

Samotná schůzka mě velice zklame. Nevadí. Jedu směrem Universität Wien. Zrovna hlásí, že U2 má nějaký problém, tak jedu místo toho tramvají. Vystupuji u Radnice, což se ukazuje jako ještě pěkný kus cesty - je vidět, že Vídeň neznám zas tak dobře. Zde se setkávám s kamarádkami z ČR, které chtějí ve Vídni taky studovat.

Pamatujete si na Komisaře Rexe? :)

Samotná přednáška byla dobrá, ale mé srdce patří jiné škole - WU :) Po přednášce utíkám na žlutý autobus. Čeká mě dlouhá cesta - musím vyzvednout číslo na půlmarathon v Praze, který ale neběžím. :D

P.S. Možná teď nebudu tak aktivní jako doposud - čekají mě náročné studijní povinnosti - aneb maturita se blíží. Na pravidelné články se můžete těšit asi až zase od června.