Ohlédnutí za rokem 2016

Prosincové dny jsou pomalu u konce a to znamená, že na dveře nám klepe pomalu rok se 7 na konci. A jaký tento rok byl? Zatímco někteří už netrpělivě vyhlížejí start nového roku, já bych klidně si tento rok prodloužila. Tento rok byl pro mě nesmírně povedený.

Absolvovala jsem dva kurzy francouzštiny v Lausanne a Nice, podívala se po hodně dlouhé době do Paříže, protože Paris is always a good idea! Vrátila jsem ke sportu a po pár letech jsem si zaběhla půlmaraton - nejprve na "domácí půdě ve Vídni," a poté na podzim v Mnichově - články najdete na mém již zase ryze sportovním blogu - http://kiki94pise.blogspot.cz.

A i v práci jsem udělala docela zásadní změnu. Kávu miluji a vše kolem spojené. Vždycky mně na tváři vytvořili úsměv naši tzv. Stammgasti, kteří k nám závitali téměř každý den. Jenže v McCafé jsme byli jen 3 a bohužel ta třetí do party nebyla moc spolehlivá. Takže jsem to odskákala vždycky já. Měsíčně jsem pak měla i 40 hodin přesčasů navíc, což není málo. A tak jsem se naštvala a vydupala si volno. Původně jsem měla mít jen 4 týdny volna (což je u nás v práci nemyslitelné,) ale volno mně bylo prodlouženo až do konce srpna... V té době jsem si uvědomila, že ač moji práci miluji, tak se nenechám tak dlouhodobě ničit a svůj čas v práci bych ráda investovala spíš do volného času. A tak jsem odpověděla na pár inzerátů a světe div se - na téměř všechny jsem dostala nějakou odpověď. Tak jsem si vybrala a po 2 a půl letech dala v McD výpověď. Jsem jim nesmírně vděčná za všechno, co mě naučili, koneckonců to byla moje první opravdová práce v zahraničí, ale už cítím, že je posunout se dále.

Asi všechny teďka bude po přečtení těchto řádků zajímat, kde jsem vlastně skončila :) Nyní pracuji v cateringové společnosti na servise nebo hosteska, občas ovšem jdu vypomoct do kuchyně, jelikož vaření miluji.
A pokud mně sledujete pozorně, jistě víte, že miluji letadla. Strašně ráda bych pracovala jako letuška, jak NIKI, či Austrian mají studentské programy... ALE, dle mého názoru se při studiu moc lítat nedá. I když by se jednalo jen o krátké a střednědlohé trasy, tak letadlo prostě unavuje a já bych z toho mohla být unavená i další den poté. Což já nechci a hlavně si to moc dovolit i nemůžu. :) Proto, když jsem se dozvěděla, že naše společnost spolupracuje s Henry am Zug - bistro ve vlaku, tak jsem se okamžitě přihlásila. Já cestuji totiž dost často vlakem, dokonce jsem jím už dojela třeba do Švýcarska, či Itálie - aneb na last minute byly drahé letenky. V prosinci jsem absolvovala školení a mám za sebou první jízdu! Jela jsem do Salzburgu, na vídeňské letiště a zpátky domů a jsem nadšená! Připadám si jako malá letuška! O:-) A můj plán jízd na další měsíc vypadá skvěle! Na Silvestra se vydám do Zurichu a v lednu pojedu do Zürichu hned několikrát. Asi moje nové "oblíbené" město. A celkově budu jezdit do Švýcarska často, protože moc lidí, kteří umí anglicky, německy a francouzsky, není. Dále se podívám do Innsbrucku, Mnichova a Grazu, snad vedení brzy napadne, aby mě nasazovali na opačnou stranu - do Prahy (celá linka je totiž Praha - Graz)! :-D Už se moc těším na únor, kdy ty města pořádně prozkoumám, protože spíš budu muset sedět na hotelu s knížkou - aneb miluji zkouškové! :(

A i ve škole se mně dařilo :) Konečně jsem dala STEOP zkoušky, o kterých snad brzy napíši něco víc (a celkově o systému v Rakousku) a utvrdila si, že jsem si nemohla vybrat lépe. Propojila jsem totiž ekonomiku s jazyky, což jsou dvě věci, které mě na škole bavily nejvíce (teda kromě jazyka mateřského O:-))

Vypadá to, že největší kaňka tohoto roku bude bezkonkurenčně 14. července. Jazykový kurz jsem se rozhodla trávit na jihu Francie, abych u toho sluníčka i moře načerpala i nějakou energii. Ten večer jsem se rozhodla zůstat doma, jelikož jsem měla od 8 ráno školu a odpolední tlačenice na promenádě při slavnostním průvodu mně bohatě stačily. Navíc jsem byla totálně vyřízená ze zkouškového a roku celkově, takže se mně už po 21. hodině večer zavíraly oči... Jenže měsíc chodit kolem místa neštěstí mně stačilo, všudypřítomná policie, vojáci, nebylo to moc příjemné... I teď se mně denně vybaví ta hromada svíček a smutek, který na každého doléhal ze všech stran...

A co mně osobně přinese rok 2017? Plánuji na jaře v době velikonočních prázdnin 2 půlmarathony - jeden v Budapešti a ten druhý opět na domácí půdě ve Vídni. Dále bych ráda jela na jazykový kurz - tentokrát oprášit angličtinu - nejspíš zase do tepla, na Maltu. A ráda bych se konečně podívala do Londýna, snad to letos konečně vyjde! A sobě bych si dala malé předsevzetí - alespoň 1 článek za měsíc O:-) Příští rok bude rozhodně o čem psát! Tak se mějte famfárově a do nového roku pravou nohou! A ať je ještě lepší než rok 2016, protože je vždycky prostor na zlepšení! :)
Nezapomeňte mně napsat, na co se v roce 2017 těšíte a co se vám v roce 2016 nejvíce povedlo :)

PS: V poslední době mně přišlo, že jsem název pro svůj blogový deníček nevybrala úplně šťastně, proto jsem stránku přejmenovala na kiki94blog.blogspot.com :) Příjde vám to lepší nebo byl starý název lepší? :) A možná i můj starší blog - kiki94pise možná přejde malou úpravou - na kiki94sportuje... Pletou se vám názvy blogů nebo je zvládáte odlišovat?

Hodnocení zahraničních jazykových škol

Spousta lidí mně napíše - a kde ses naučila tak dobře německy? Jak se jazyk naučit nejrychleji?

"Moje odpověď? Jeďte na kurz do zahraničí!"

Ano, není to zrovna nejlevnější zábava. Pro mě to vždy znamená rozbití prasátka a utracení veškerých úspor. Náklady si platím z 90% sama, z mého chudého studentského platu. Jelikož veškeré peníze, které utratím, si vydělávám sama (občas ale taky dostanu od někoho na přilepšenou), tak je nedokážu utratit za každotýdenní párty. Za restaurace. Kávičky. A tak... Vedu si deník s výdaji. A snažím se každý měsíc něco málo ušetřit na ty moje výlety.

Je mně jasné, že z českého platu by se mně na to šetřilo dost špatně. Rozdíly jsou opravdu markantní. Po každé návštěvě České republiky si uvědomuji, jak skvěle se mám. Ovšem mám to neskutečně vydřené. Vstávání o víkendu ve 4 hodiny ráno. Nebo naopak příjezd domů z práce po půlnoci. Hodiny a dny prosezené na zadku, či proležené na zadku a topení se ve skriptech. Téměř žádný čas na sebe samu přes semestr. Návštěva ČR maximálně 4x za rok. (a to sem radši nepíšu, že Vídeň je 2 hodiny od Brna). O Vánocích strávení s rodinou necelých 24 hodin. Kruhy pod očima...

Někdy si ovšem říkám- stojí mně to vůbec za to?

"Vy nemáte žádné okružní otázky ke zkoušce? Panebože, vždyť tam můžou dát naprosto cokoliv!"

Asi v prváku na gymplu mě napadlo, že bych na tu vysokou do zahraničí opravdu ráda šla. Do Vídně, či Německa. A tak táta přišel z nápadem, ať se teda učím německy a jdu teda na 2 týdenní intenzivní kurz do Vídně. A tak jsem šla. Zápřah to byl obrovský. Začátky byly těžké. Udělala kus práce. Ale sotva kurz skončil, věděla jsem, že chci příští rok jet zase a minimálně o týden víc. A tak to s mým ježděním začalo. :)

Doporučená délka pobytu: 4+ týdnů
Lokalita: čistě na vašich preferencích :)

ActiLingua Academy, Vídeň
země: Rakousko
jazyk: němčina
webové stránky: https://www.actilingua.com/de/home/
hodnocení: 6/10

Moje první jazyková škola v zahraničí. Nejlepší týdny prázdnin. Obrovské zlepšení.
Negativa: Nejvíce mě zklamal intenzivní kurz. Dost často se stalo, že jsme na hodinách navíc dělali přesně to, co na základním kurzu. Proč rozebírat jeden film dvakrát? Neexistuje víc filmů, než jeden rakouský film?

Universität Wien 
země: Rakousko
jazyk: němčina
webové stránky: https://sprachenzentrum.univie.ac.at
hodnocení: 8/10

Loni jsem se rozhodla, že si prohloubím své jazykové znalosti, jelikož stále je na čem pracovat. Myslím, že jsme toho stihli udělat opravdu hodně a naučili se spoustu nových synonym.
Negativa: nevzpomínám si

Eurocentres Lausanne
země: Švýcarsko
jazyk: francouzština
webové stránky: https://www.eurocentres.com/de/sprachschule-lausanne
hodnocení: 10/10

Naprosto nejlepší jazyková škola, na které jsem zatím byla. Hodně dělalo i to, že jsem se vydala v únoru (Februar), tudíž jsem měla některé dny de facto soukromou výuku. Pokud budu chtít zapracovat někdy zase na francouzštině, určitě se sem vrátím.
Negativa: Švýcarské ceny jsou kapitola sama o sobě.

EF Nice 
Education First
země: Francie
jazyk: francouzština
webové stránky: http://www.ef-czech.cz/pg/jazykove-kurzy/
hodnocení: 3/10

Bohužel naprosto nejhorší škola, na které jsem byla. Až je mně líto těch vyhozených peněz, které jsem do této školy vložila. Bohužel třídy byly dost plné (cca 16lidí). Učitelům absolutně nezáleželo, zda jsme se nové učivo naučili - ke každé nové gramatice max. 2 cvičení, což naprosto nestačí. I rodina celkem zklamání. Sice byli milí, ale opravdu si nepředstavuji, když zaplatím dost velkou sumu za polopenzi, že budu jíst skoro každý den kuskus. A vajíčka (přitom je to jedna z mála ingrediencí, kterou moc nemusím) Navíc ta katastrofa můj negativismus ještě prohloubila. I když jsem více než 2 měsíce zpátky, zklamání z této školy mizí velmi pomalu.

Pokud nemáte čas přes rok tak jako já, jeďte na dovolenou na kurz! Sice je to občas náročný, ale můžete poznat nové místa a zlepšit jazyk za 4 týdny o celý 1 level!

A co vy? Byli jste někde na nějakém jazykovém pobytu? Doporučujete nebo radši příště dátě peníze na něco jiného?

Prázdninově...

Po 3 letech si užívám ty pravé prázdniny bez skoro žádných povinností. V práci jsem dostala 6 týdnů volno za přesčasy (se mně podařilo dupnout buď volno nebo výpověď :D)a odjela na 4 týdny se učit francouzštinu do Nice. První dny v Nice byly pro mě docela těžké. Bohužel lokalitu jsem si nevybrala úplně šťastně a všichni jsme se museli s katastrofou města nějak vyrovnat. Francie je tak nádherná země, ale ty útoky ji ničí. I já nevím, zdali v nejbližší době seberu odvahu a navštívím znovu Paříž, či azurové pobřeží. Původně jsem chtěla jít na Erasmus právě do Lyonu, ale asi se zaměřím spíše na jiné lokality...

Po návratu z Francie jsem zamířila do Brna. Navštívit rodinu, či kamarád(-ky), které jsem neviděla aspoň 2 roky, nechat si konečně spravit bolavý zub, objevit místní nové kavárny, zkrátit si vlasy u kadeřnice... Celkově jsem navštívila moje rodné město víckrát jak minulý rok.

Ovšem, že budu mít i po návratu z Francie 2 týdny volna jsem nepočítala. Konečně jsem měla čas v klidu popřemýšlet co dál. A tak jsem rozeslala pár žádostí o místo. A tak téměř hned po mém návratu jsem dala výpověď. Vůbec bych netušila, že to bude tak těžké, opustit po 2 letech a 4 měsících moji první opravdovou práci. Práci, která mě tolik naučila. Našla jsem si zde mnoho přátel a stala se něco jako moje druhá rodina. Ovšem život jde dál a nová etapa se otevírá. Snad bude lepší, jak ta minulá. :)

A tak tu píšu v neděli, 2 října (Oktober) Ano, konečně jsme se i my v Rakousku dočkali a já, plná energie, zítra pomažu konečně do školky. Jsem zvědavá, jak dlouho mně to nadšení vydrží. :D
A jaké jste měli prázdniny vy? :)

Ze života Kiki

Co se událo od mého posledního "životního update?"

V říjnu jsem začala naštěvovat opět školu. V práci jsem se snažila opět přejít na částečný úvazek. Bohužel, ne úplně se to podařilo. Zase mně tam psali o 40 hodin navíc. I přesto jsem se snažila víc odpočívat, nejet jak robot.

Hned v listopadu jsme měli další zkouškové. Přihlásila jsem se na všechny 3 zkoušky STEOP, které musím splnit, jinak nesmím dělat žádné jiné předměty. Bohužel, jako kdyby mně to tam někdo nahoře chtěl vrátit - nedala jsem ani jednu. Jedna zkouška mně utekla o bod, další o 2 body, třetí o trochu víc...

Dala jsem si trošku nezvykle delší pauzu a na konci prosince se vrhla do učení naplno. Následující zkouškové už jsem byla o něco úspěšnější. Dala jsem 2 zkoušky ze 3.

V lednu vstoupil v platnost nový zákon týkající se STEOP zkoušek. Nově na něj máme 4 pokusy, s tím, že poslední pokus je komisionální. Ovšem i ten může být nakonec písemný. Jen na něj bude větší dozor a test bude kontrolovat celá komise.

V únoru máme v Rakousku celý měsíc prázdniny. Vzala jsem si v práci dovolenou a odjela k tetě studovat francouštinu, kterou budu v další fázi studia potřebovat.

V březnu jsem začala naštěvovat další 2 předměty, které jsem měla v plánu psát na konci června. Ovšem v práci to bylo opět špatný. Sotva jsem se vrátila, už jsem tam měla opět napsaných 40 hodin navíc. :( V dubnu dalších 30.

Na druhou stranu - učila jsem se JEN jeden předmět. Už mně to trochu lezlo na mozek. :) Přesto jsem věřila, že to na začátku května doklepnu. Nevím, co to ty profesory napadlo, ale tento pokus byl absolutně nejtěžší pokus ze všech. I když jsem všechny prezentace, či skripta přečetla nejmíň milionkrát, spoustu pojmů jsem viděla v testu poprvé. No prostě jsem to opět nedala. :( Hned poté jsem odjela zmobilizovat všechny své síly do Paříže.

Nebylo to pro mě lehké období. Táta po mně chtěl, ať si najdu nějakou alternativu v ČR a přihlásím se na soukromou školu. "Získám tím lehce titul, a pak se klidně můžu vrátit." Děsila jsem se představ, že se budu stěhovat zpátky do ČR.

V práci jsem byla tak naštvaná, že jsem si drze napsala, že chci v červenci měsíc volna. Že se pojedu do Nice učit se francouzsky. Málem jsem dala i výpověď. Hrozba odchodu pomohla. Nakonec jsem volna dostala víc, než jsem i chtěla. :)

Požádala jsem si o komisionální přezkoušení. Naštěstí je zkouška písemná. I přesto, co mám všechno na krku, ten měsíc příprav dávám docela dobře.

Píšu zkoušku a odjíždím naštěstí do Nice, kde na školu tak nemyslím. Po dvou dlouhých týdnech mně konečně přichází upozornění, že se do systému nahrála nová známka. V klidu otevírám. Políčko je ZELENÉ! STEOP zkoušky jsou pokořeny! Do očí se mně derou slzy, tentokrát štěstí. Jsem neskutečně šťastná. I když jsem zkoušky dala daleko později, než jsem plánovala, je to úspěch jako hrom. V Rakousku totiž jsou zřídkakdy přijímačky. Vezmou téměř každého, ale na STEOP zkouškách vyhážou přes 60% lidí v každém oboru. Znám i případy, kde STEOP zkoušky dělal někdo déle než 2 roky. Jenže, za jak dlouho pak takovýhle člověk vystuduje? Takovou cestou jsem jít úplně nechtěla... I tak mně čekají extrémně náročné minimálně 3 roky...

Chci získat práci v McDonaldu

Ahoj!

Dneska jsem si pro vás připravila první článek do nové rubriky, kterou jsem nazvala "Často kladené otázky." Tímto bych ráda zodpověděla vaše dotazy, které mně občas přijdou a opakují se. Na vaše dotazy ráda zodpovím, ale byla bych ráda, kdybyste respektovali mé přání a nepřidávali si mě mezi přátele na FB. Ráda bych si zachovala nějaké soukromí. Na messengeru ovšem odpovídám (pokud si zprávy všimnu :O) Pokud bych pár dní nereagovala, napište mně prosím znovu. Děkuji za pochopení :)

Láká mně práce v McDonaldu? Co udělat proto, aby místo bylo moje?

1.) Otevřu si stránky McDonaldu. www.mcdonalds.přípona - dle země, kam se hlásíte. 

Např. AT - Rakousko, DE - Německo, CH - Švýcarsko 

Návštěva pobočky je z 95% zbytečná. Uchazeče o práci vybírá pouze vedoucí pobočky, supervisor, či majitel sítě poboček. A i kdyby jste tyto osoby náhodou zastili, z 90% vás stejně odkážou na na internetové stránky. Ať jsou pravidla pro všechny stejná. 

2.) Najedu na odkaz FREIE STELLEN - volná místa 

3.) Vyberu si svoji vysněnou pozici a úvazek. 

V Rakousku jsou tři typy úvazku: 

• geringfügie Beschäftigung
• plat cca 400€ 
• ideální pro matky na mateřské dovolené a studenty
• cca 10 hodin týdně
• z tohoto odvazku neodvádí zaměstnavatel pojištění, upřímně nevím, jak je to pro občany ČR (zda-li je potřeba toto pojištění zaplatit, nikdy jsem neřešila)
• Teilzeit 
• plat v Teilzeitu je hodně rozdílný - dle počtu hodin (cca 600-1000€)
• ideální pro studenty (student smí ovšem pracovat max. 20 hodin týdně!)
• 20-35 hodin týdně 
• Vollzeit
• plat cca 1150€
• 173 hodin za měsíc 

V Rakousku se všechny pozice neučíte jako Katka ze spotu, která zapomněla na okurku. (pokud tam ovšem nebudete pracovat extrémně dlouho), ale můžete si vybrat.

Nabízené pozice jsou: 

• uklízeč
• ideální pro ty, kteří neumí pořádně jazyk (ani nerozumí), gramatické chyby jsou v McD na denním pořádku 
• Service 
• do roku 2016 se musí přestavit všechny restaurace na tzv. nový systém - tzn. jeden ťuká objednávky na kase a kasíruje, další dělá nápoje, někdo dává objednávky dohromady a pokud má pobočka Drive - 2 lidi jsou na drivu
• kuchyně 
• s novým systémem pekelně náročný, člověk se zde téměř nezastaví 
• je tam celkově nejvíc teplo
• McCafe 
• tuto pozici mám asi nejradši, protože sama miluji kávu a navíc si můžu u toho popovídat se stálými zákazníky, kteří si pro kávu zajdou každý den
• hosteska
• obsluha Kiosku
• občas docela nudný a náročný zároveň - člověk zde musí zákazníky přesvědčovat, aby si objednávku naťukali sami
• Asistent
• vede celý tým, aby vše klapalo jako hodinky
• řeší případné stížnosti

4.)  Vyplním následující formulář

• osobní údaje 
• přiložím portrétní fotku, CV a motivační dopis
• Na CV a fotce si dejte maximálně záležet! (na 99% vybírají podle CV a fotky)

5.) Zkontroluji si e-mail, na který by mělo přijít potvrzení 
6.) Pak už musíte jen čekat 

• buď vám zavolají nebo napíšou e-mail

6.) Vyšlo to! Pozvali mě na pohovor. Jak se na něj připravit 

• vezměte si nejlépe to, v čem se cítíte nejlépe (pochopitelně čisté, vyžehlené, atd.)
• pohovor není nijak záludný, většinou se jen krátce představíte, či se zeptá na pár bodů v životopise - buďte připraveni, ať dokáže říct, proč to máte rádi atd. 
• dále se budou ptát, ve které dny můžete pracovat a proč jste si vybrali zrovna tuto pozici, či zdali nechcete pracovat na jiné (protože ji momentálně potřebují více...)

7.) Jupí, přijali mně - čeká mně první den v práci! Co si s sebou vzít?

• občanku, či pas 
• Meldezettel, pokud jste přihlášeni k trvalému pobytu v Rakousku
• E- Card kartu sociálního pojištění 
• pokud ji nemáte, vyřídí ji za vás váš zamětnavatel 
• platební kartu 
• pokud nemáte rakouskou, která má číslo účtu napsaný přímo na kartě, tak si vezměte papírek s bankovním účtem, ať vám mají kam poslat výplatu :)
• černé uzavřené boty 
• doporučuji pracovní!
• rozhodně nedoporučuji baleríny apod. - akorát byste si je hned zničili... Budete chodit po podlaze od oleje 

Hodně štěstí!

Monte Carlo, Monaco

Původně jsem si myslela. že konečně o prázdninách dopíšu články z Paříže. Jenže po napsání poslední zkoušky jsem se ve Vídni nezastavila. Doháněla jsem to, co jsem během školního roku trochu zanedbávála a nestihla. A za pár dní odjela na měsíční jazykový kurz do Nice. A samozřejmě si zapomněla paměťovou kartu. :( Takže se články odkládají na později.

Ve čtvrtek se ve Francii slaví obrovský státní svátek. Pád Bastily. Jít nebo nejít se podívat na ohňostroj? Nakonec se rozhoduji, že nejdu.

Byla jsem se totiž podívat v neděli na finále EURA. Překvapilo mě, že na to, že jsme ve Francii, mě nikdo nekontroluje. Celkově se v centru pohybuje docela málo policistů. Zabezpečení akce nic moc. Naštěsí Francouzi berou porážku celkem v klidu.

Je mi jasné, že ve městě se bude pohybovat daleko víc lidí. Tento svátek se hrozně moc slaví. Bojím se, že teroristé toho zneužijou a zaútočí.

A bohužel jsem se nemílila.

Budím se již v půl 7. Kouknu na mobil a tam přes 20 nepřečtených zpráv.

"Ahoj, jsi v pořádku?"

Otevírám zprávy idnesu a zůstávám opařená.

Během oslav zaútočil terorista s náklaďákem. Na místě je minimálně 84 mrtvých a přes 100 zraněných. 

Pro jistotu píšu všude, že jsem v pořádku. Krátce poté, co to napíšu i na twitter, mně kontaktuje zpravodajka z Českého rozhlasu. Prý nevadí, že jsem tam nebyla, chce slyšet můj názor na situaci v Nice. A tak nakonec schvaluji ke krátkému telefonnímu rozhovoru.

Každou chvíli slyším houkat policejní auto. Jsou zavřené pláže, škola, nádraží. Nesmíme z domu.

Přemýšlím, co teď - jet domů? Nedovedete si představit, jak těžké je zůstávat na místě, kde zemřelo tolik nevinných lidí. Navíc, když jejich smrt máte pořád na očích...

Rodina mně radí - zkus zůstat, pokud se budeš cítit i další dny špatně, jeť domů.

Hned v sobotu, poté co dostaneme svolení vycházet, mizím z Nice.
V sobotu jedu na pláž do Antibes (jelikož v Nice se na pláž nesmí) A v neděli vyrážím prozkoumat malinké městečko - Monte Carlo v Monacu.

Cestou na nádražím potkávám neuvěřitelné množství lidí vracející se domů. Když vidím téměř na každém rohu, že hledají lidi v mém věku, kteří takové štěstí neměli, mám chuť to obrátit a sednout na první autobus směřující na letiště.

...
Po chvilce čekání konečně přijíždí vlak mířící i do Monte Carla.
Jsem překvapena, jaký vlak pro nás přijel. Takovým starým vlakem jsem dlouho nejela. Narvaný až k praknutí (protože minulý spoj byl zrušen), bez klímy, počmáraný a hodně starý.

Cesta mně přijde nekonečná. Ve vlaku se nedá hnout a navíc je hodně cítit pot ostatních cestujících. Po velice dlouhé půlhodince vjíždíme na nádraží Monte Carla. Je krásně vidět kontrast starého vlaku a krásného moderního nádraží. Ven se musí výtahem, jelikož nádraží je vyvrtané ve skále.

Nejprve jdu dolů k přístavu. Pak ke kasinu. Nemám žádný speciální cíl, jen chci vidět vše hlavní a u toho se projít.

Cestou potkávám jen samé Ferarri, Lamborghini, Mercedesy a Audi. Monte Carlo je nádherné, ale docela drahé. I když na Švýcarsko asi nemá. :)

A konečně jsem u toho slavného kasina! Chci se jít podívat dovnitř, bohužel těsně přede mnou zavřeli.

A jelikož jsou i všechny obchody zavřené - sakra, zrovna jsem si chtěla koupit rovnou dvě nové kabelky u LV :D ochutnám akorát zdejší domácí zmrzlinu a zamířím si to zpátky do Francie :)

Výlet do Paříže

Semestr dokáže být pekelně dlouhý. Navíc tím, že my máme zkouškové dvakrát až třikrát za semestr (záleží, jaký předmět zrovna děláte a kolik termínů má vypsán), tak je i pekelně náročný. Proto jsem se rozhodla, že někam po zkouškách vyrazím a dobiju baterky. Do karet mi hrálo i to, že jsme měli v pondělí a v úterý svatodušní prázdniny (divný český ekvivalent) Nakonec vyhrála Paříž před Berlínem, protože měla na akci letenky.

Ráno mě vzbudí budík o čtvrt na pět. Nebývám ráno nejrychlejší a dlouho mně trvá než se proberu. :) Sedám na metro. Čekáme. Že by to bylo kvůli opravám, které se dotýkají právě této linky? Po 5 minutách se dozvídám, že metro nejede, protože někdo skočil pod vlak. To si ten sebevrah nemohl vybrat jiný způsob sebevraždy, než takhle ostatním komplikovat život?

Najednou jsem ve stresu. Bojím se, že mně uletí letadlo. Tramvaje po ránu moc nejezdí. Nemám se jak dostat na místo, odkud jezdí vlak na letiště. Zkusím autobus, snad pojede. Je vidět, že to napadlo více lidí. Autobus je sice plný, stojí mě 8x tolik, ale důležité pro mě v tu chvíli je, že do Paříže vážně odletím.

Let probíhá v klidu. Je krásně jasno, tak se kochám výhledem.

Přistáváme v Paříži a jdu na vlak. Po cestě potkávám vojáky se zbraní. Není jich zrovna málo. I po cestě jich pár nastoupí, potkávám je v metru. Ale bezpečnostní opatření po posledních událostech plně chápu.

Vyzvedávám si klíče od hotelu, kontroluji zda není svátek i v Paříži - cestou jsem viděla spoustu zavřených obchodů. Naštěstí není, jenom se některým obchodníkům nevyplatí otvírat v pondělí. Cestou si kupuji snídani v místní pekárně, konečně jsem se v 11 hodin dočkala. :)

A mířím k prvnímu must visit místa v Paříži - Louvru. Dovnitř ovšem nejdu - nejsem moc muzejní tip. Za to si vychutnávám cappuccino v jeho blízkosti. Pěkně blbý nápad. 6 euro za kafé. To jsmě ve Švýcarsku nebo co? A raději vyrážím na procházku směrem Champs Élysées. Co by to bylo za Paříž bez nenakupování. To snad ani nejde.

 Kupuji si sandwich k obědu, na skok jdu do Sephory. V každém obchodě po mě chtějí při vstupu otevřít kabelku. Moc příjemné mně to není, ale co se dá dělat. Kupuji si makronky v Ladurée a jen tak se procházím ulicemi.

Pak mě napadne, že když je na Paříž pěkné počasí, tak by to chtělo jít na Eiffelovku. Překvapuje mě, že fronta je jen jedna. Na výtah. Já si to samozřejmě chci vyjít pěšky. :) Nahoře mě řeká menší fronta na výtah nahoru. Tam se pěšky už nedá jít. Když se nabažím výhledu do sytosti, je čas jít na hotel.

Po deváté hodině se vrácím na pokoj a padám za vlast. Ranní vstávání a celodenní chození mně dalo zabrat. :)

Bern

Pokračování #prázdninovéŠvýcarsko

Z větších měst mě chyběl akorát Bern, a tak když předpověď vypadala jakž takž dobře (nemělo pršet, zataženo), tak jsem si koupila lístek a vyrazila.

Byt opouštím hned brzy ráno, kupuji si pain au chocolat v té nejlepší pekárně a pochoduji na nádraží. Vlak téměř prázdný, přesun v Lausanne si krátím koupí kakaa (švýcarské kakao! <3) V Bernu jsem lehce za hodinku. Na nádraží mířím přímo do knihkupectví. Moje tradice z Milána. Cítím se jako doma - všechno je tu německy! :D Nicméně, žádná knížka mě neoslovila natolik, abych za ní vysolila tu strašidelnou sumu.

Jako studentka se ráda kochám cizími univerzitami, a tak když vidím ceduli, že místní univerzita je jen kousíček od nádraží, mé první kroky v Bernu směřují k ní.
Bernská univerzita mě hodně připomíná tu naší. Jen je o dost menší. Navíc leží na takovém výběžku, takže z ní je vidět krásně na Bern.

Z univezity už jdu do centra. Volím své vlastní nohy, protože se bojím švýcarských cen za MHD. Navíc Bern, ačkoliv je hlavní město Švýcarska je strašně malé. Má lehce přes 100 tis. obyvatel, menší jak Brno, ze kterého pocházím. Avšak v tom spočívá výhoda - člověk může vše hlavní a ušetří za MHD.



Před radnicí se konají každou sobotu trhy. Kromě churros me vse nechava chladnou, navíc mně vadí, že na pidi prostoru je miliarda lidí, a tak se prorvu na druhou stranu ulice a jdu dál, směrem k medvědům. Konečně nacházím kavárnu, která vypadá útulně a typicky Bernsky. Vychutnávám si cappuccino a pozoruji lidi kolem. Trošku mně zaskočí, když mně servírka donese účtenku. 5 franků plus pidi dýško k tomu. Za tu cenu bych si to i odpustila.



Vůbec si nepřipadám jako v nějakém hlavním městě. Spíš jako v nějaké horském městečku. Ale možná to bude tím, že už téměř dva roky žiji ve městě okolo 2 milionů obyvatelů. Když se přičtou turisti, tak u nás dokáže být narváno. Tady je na mě moc liduprázdno.



Konečně dojdu k medvědům a ejhle - co byste čekali, že dělají medvědi ve februáru? Pokud jste tipovali spánek, tak jste dávali na škole v hodinách biologie větší pozor :D Škrábu se nahoru do Rosengarten. Sice vím, že na mě tam nebude čekat žádná růžička, ale ten výhled je fakt bezkonkureční. Přemýšlím, jaké by to bylo bydlet a pracovat ve městě blízko hor...

Vracím se zpátky do centra. Ačkoliv mě muzea nikdy moc nelákají, chci navštívit Einsteinův dům. Po jeho navštívení lituji - za jednu pidi místnůstku jsou to vyhozené peníze. :(



Na spravení chuti si jdu koupit čokoládu. Při té příležitosti jdu nakoupit čokoládu pro rodinu a mé nejbližší. V Coopu mají akci, tak se to musí využít přece. #jsemchudýstudent
Kupuji si i sushi, které je na akci, protože je sobota. A v neděli je zavřeno. A tak se to snaží všechno vyprodat. A já jako studentka na slevy slyším.



Po obrovském nákupu čokolád bloudím jen tak uličkama a obdivuji tu Bernskou krásu. Vše je jak namalovaný. Nicméně po chvilce začíná pršet. Po půl hodině mě procházka v dešti přestává bavit. Vše zajímavé a důležité jsem snad viděla. Jdu na vlak a přesouvám se zpět do francouzského kantonu. Pokud se budete ve Švýcarsku déle zdržovat, doporučuji navštívit stoprocentně v létě (medvědi, rozkvetlá zahrada růží)

Geneve, Ženeva, Genf

Ve čtvrtek nemá sněžit, ani pršet! Taková situace se nemusí dlouho opakovat, blesklo mně hlavou poté, co jsem viděla předpověď počasí.
A tak jsem si ráno koupila lístek a po škole rovnou vyrazila.

Ženeva mě přivítala nic moc počasím. Sice neprší, ale je zataženo, téměř žádné denní světlo, které potřebuji jako fotograf amatér. Vystupuji na krásném moderním nádraží. Přemýšlím, zda nezajít někam na kávu, kterou po škole tak nutně potřebuji. Nakonec se rozhoduji, že si ji dám až ve městě.
A někde koupím i makronky, které si vychutnám u vodotrysku - Jet d'eau. Cestou se zastavuji i v knihkupectví a dívám se po nějaké knížce - taková malá zahraniční tradice. Bohužel mají vše ve francouzštině (kdo by to čekal, že? :D), a tak odcházím s nepořízenou do víru města.

Vydávám se směr k vodotrysku - na druhý břeh. Cestou mě trochu štvou semafory - jsou na každých pár metrech. Na mostě si fotím pár fotek a pomalu vstupuji do nákupní třídy. Najdete tu opravdu vše - od luxusních značek po klasické obchody jako je CA HM nebo New Yorker. Doporučuji vám navštívit obchodní domy Manor, či Globus, do kterých jsem se naprosto zamilovala. Na několikati patrech tam seženete úplně vše - od luxusnějších potravin po papírnictví, či oblečení. A to nejlepší? V téměř každém Globusu mají mé nejoblíbenější makronky Ladurée.

A pak je objevuji - naprosto lahodně vypadající makronky! Beru si od každého kousku jednu a pokračuji dál. Nezůstávám tu ale na kávě - pokračuji dál a doufám, že nějakou kavárničku objevím.

Po další půlhodině hledání se smiřuji, že Ženeva asi nemá kávárnu, kterou hledám a dávám si cappuccino v jednom bistru, kde vidím, že mají Cimbali presovač. :D Co jsem si totiž všimla, tak ve Švýcarsku dělávají často cappuccina v poloautomatech a za to jim 4,5 franků prostě nedám. S kelímkem v ruce pokračuji k jezeru.

Sedám si na lavičku a zakusuji se do své první makronky. Bože ty jsou vynikající. A ta vanilková! Bohužel s poslední makronkou začínají padat první kapky. Zvedám se. Jdu směrem ke katedrále. Déšť sílí. V půlce cesty to otáčím a jdu místo toho do obchodů. A pak už jenom utíkám na vlak. Cestou si dávám horkou čokoládu na zahrátí, protože jsem naprosto promokla. Vozit si s sebou deštník jsem se totiž ve svých 21 letech stále nenaučila.

Závěrečné hodnocení:
Ženeva je naprosto ideální na nákupy. A na nějaký ten dortíček. Jinak tu moc toho není k vidění. Navíc dle mého názoru všechno tu rozbíjí všudypřítomné tramvaje (pro Brňáky šaliny - abych zase nedostala :) a auta. Radši jsem přestala doma počítat kolik fotek mně zkazily záběr auta. Za mě ovšem vyhrává Lausanne, která toho dokáže nabídnout více.

P.S. Co jsem si všimla až doma po nainstalování aplikace do mobilu Foursquare - pokud je mezi nejlepšími 5 hodnocenými kávárnami Starbucks, tak je to špatně. A Starbucks tam bylo docela dost. Jenže já jsem chudý student. A 10 franků za kávu prostě nedám. Není prostě dvakrát tak lepší. Takže příště se musím na výlet lépe připravit.