Monte Carlo, Monaco

Původně jsem si myslela. že konečně o prázdninách dopíšu články z Paříže. Jenže po napsání poslední zkoušky jsem se ve Vídni nezastavila. Doháněla jsem to, co jsem během školního roku trochu zanedbávála a nestihla. A za pár dní odjela na měsíční jazykový kurz do Nice. A samozřejmě si zapomněla paměťovou kartu. :( Takže se články odkládají na později.

Ve čtvrtek se ve Francii slaví obrovský státní svátek. Pád Bastily. Jít nebo nejít se podívat na ohňostroj? Nakonec se rozhoduji, že nejdu.

Byla jsem se totiž podívat v neděli na finále EURA. Překvapilo mě, že na to, že jsme ve Francii, mě nikdo nekontroluje. Celkově se v centru pohybuje docela málo policistů. Zabezpečení akce nic moc. Naštěsí Francouzi berou porážku celkem v klidu.

Je mi jasné, že ve městě se bude pohybovat daleko víc lidí. Tento svátek se hrozně moc slaví. Bojím se, že teroristé toho zneužijou a zaútočí.

A bohužel jsem se nemílila.

Budím se již v půl 7. Kouknu na mobil a tam přes 20 nepřečtených zpráv.

"Ahoj, jsi v pořádku?"

Otevírám zprávy idnesu a zůstávám opařená.

Během oslav zaútočil terorista s náklaďákem. Na místě je minimálně 84 mrtvých a přes 100 zraněných. 

Pro jistotu píšu všude, že jsem v pořádku. Krátce poté, co to napíšu i na twitter, mně kontaktuje zpravodajka z Českého rozhlasu. Prý nevadí, že jsem tam nebyla, chce slyšet můj názor na situaci v Nice. A tak nakonec schvaluji ke krátkému telefonnímu rozhovoru.

Každou chvíli slyším houkat policejní auto. Jsou zavřené pláže, škola, nádraží. Nesmíme z domu.

Přemýšlím, co teď - jet domů? Nedovedete si představit, jak těžké je zůstávat na místě, kde zemřelo tolik nevinných lidí. Navíc, když jejich smrt máte pořád na očích...

Rodina mně radí - zkus zůstat, pokud se budeš cítit i další dny špatně, jeť domů.

Hned v sobotu, poté co dostaneme svolení vycházet, mizím z Nice.
V sobotu jedu na pláž do Antibes (jelikož v Nice se na pláž nesmí) A v neděli vyrážím prozkoumat malinké městečko - Monte Carlo v Monacu.

Cestou na nádražím potkávám neuvěřitelné množství lidí vracející se domů. Když vidím téměř na každém rohu, že hledají lidi v mém věku, kteří takové štěstí neměli, mám chuť to obrátit a sednout na první autobus směřující na letiště.

...
Po chvilce čekání konečně přijíždí vlak mířící i do Monte Carla.
Jsem překvapena, jaký vlak pro nás přijel. Takovým starým vlakem jsem dlouho nejela. Narvaný až k praknutí (protože minulý spoj byl zrušen), bez klímy, počmáraný a hodně starý.

Cesta mně přijde nekonečná. Ve vlaku se nedá hnout a navíc je hodně cítit pot ostatních cestujících. Po velice dlouhé půlhodince vjíždíme na nádraží Monte Carla. Je krásně vidět kontrast starého vlaku a krásného moderního nádraží. Ven se musí výtahem, jelikož nádraží je vyvrtané ve skále.

Nejprve jdu dolů k přístavu. Pak ke kasinu. Nemám žádný speciální cíl, jen chci vidět vše hlavní a u toho se projít.

Cestou potkávám jen samé Ferarri, Lamborghini, Mercedesy a Audi. Monte Carlo je nádherné, ale docela drahé. I když na Švýcarsko asi nemá. :)

A konečně jsem u toho slavného kasina! Chci se jít podívat dovnitř, bohužel těsně přede mnou zavřeli.

A jelikož jsou i všechny obchody zavřené - sakra, zrovna jsem si chtěla koupit rovnou dvě nové kabelky u LV :D ochutnám akorát zdejší domácí zmrzlinu a zamířím si to zpátky do Francie :)