Mé úlovky ve Fashion Outlet aréně + tip na co zajít do kina

Omlouvám se, že jsem týden se blogu moc nevěnovala, škola mě plně zahltila. :-) Maturita se nám už neúprosným tempem blíží ... Navíc do toho to jarní počasí, mám pocit, jako by byl už duben a maturita už zítra. Dneska je deadline přihlášek, no nakonec jsem skončila s jedinou přihláškou. Já prostě nevím, kam dát ty další. No naštěstí, od zítřka se začíná přihlašovat do Vídně, alespoň to mě může uklidňovat. A ještě chci prozkoumat Německo, abych se někam fakt dostala. 19. května mi přijde vyrozumnění, jestli přijímačky budou, či ne - prosím držte mi všichni toto datum palce! :-)
... Ale konec vykecávání, jde se na věc.

Minulý týden, kdy jsem měla ještě prázdniny, jsme s taťkou nevěděli, co dělat. Nakonec nás Lída navnadila svým básněním o výprodejových slevách v Outlet Fashion Areně. Běžeckého oblečení není nikdy dost, a tak jsme vyrazili. :-D

Já vím, že běžeckého oblečení mám už opravdu hodně (dokonce snad i více než normálního - no dobře, teď možná kecám), ale když mi to občas neběhá, tak aspoň u toho musím dobře vypadat, ne? ;)

Hned první zastávku jsme udělali v Nike. Bože, tolik nádherných věcí! Momentálně moje nejoblíbenější značka běžeckého oblečení. Vybrala jsem si kraťase a bundu. Když jsem si to chtěla jít vyzkoušet, procházela jsem posledních párů bot. A do oka mi padly tyto krásky! No, kdo by neodolal? Za 1100 jsem je tam nemohla nechat!

 V poslední dobou ráda běhám v modré. Aby se mi doplňky modré dobře doplňovaly, vybrala jsem si tyto kraťase za 357 korun :-) Už se těším, až v nich v létě ve Vídni vyběhnu. :-)

A poslední věc, kterou jsem si koupila (no dobře, můj nejlepší táta na světě zaplatil) vybrala, je tato modrá bunda. Bundu si často zapomínám v Brně a je přece jenom lepší než mikina. No za 600 nekupte to. 

Ještě bych vás chtěla upozornit na jeden film, který běží v kině. Možná se mi budete smát, ale já jsem i v 19 letech na pohádky. A u pohádky máte většinou zaručeno, že to bude většinou dobrý. Ne jak přehnaný americká komedie. Tentokrát jsem byla na pohádce Frozen, česky Ledové království. Na film mě vzala Natálka, která už na kině jednou byla. Ale nemůže se dočkat, až se to bude dát koupit, musela to vidět prostě jednou. Musím říct, že jsem byla z filmu nadšená. :-) Takže pokud máte menší sourozence, upalujte do kina a udělejte si hezké odpoledne jako jsme si udělaly my :-)

Prý se do kina chodí s obrovským kýblem popkornu. A vše se splachuje obrovskou kolou. A z kina odchází s popkornem pod sebou. My jsme to vymyslely jinak. Zašly jsme do cukrárny na zákusek, abychom si mohly plně vychutnat film. Já jsem si dala piškotový, Natálka marcipánový a Lída limetkový cheesecake. Musím říct, že tak dobrý dort jsem dlouho nejedla. Takže pokud chcete, zajdete si na něj do obcďáku v Novém Smíchově ;)

Čokoládové muffiny

V Lídlu měli teď v akci na silikonové košíčky na muffiny. Řekla jsem si, že dám silikonu šanci a jedno balení (12 košíčků,) jsem si za 99 korun koupila. A jak mám něco nového, tak to musím okamžitě použít. Proto jsem hned v pondělí upekla čokoládové muffiny. Ještě, že máme ty prázdniny. :) Premiéru jsem si prožila s celozrnnou moukou, se kterou jsem pracovala poprvé. Muffiny jsou výborné, jen těsta bylo více, tak na 2 dávky, a protože jsem se těsto snažila nacpat tak, abych je nemusela dělat složitě nadvakrát, tak mi trochu vytekly. A tak jsem ihned pro upečení běžela do Lídlu ještě pro jedno balení silikonových košíčků na muffiny. :)

Recept jsem použila z drobečků. :) Majitelka blogu píše, že mají chuť jako muffiny ze Starbucks, ale to já bohužel porovnat nemůžu, nikdy jsem je tam neměla. Jednou jsem dala šanci borůvkovému muffinu, ale borůvk\ tam byla moc zmrzlé. Proto si objednávám výjimečně jen výborný cheesecake. A nebo mramorovou bábovku. Či citrónovou. To já totiž můžu. :)

Budete potřebovat: 

1 šálek hladké mouky

1 šálek celozrnné mouky (použila jsem pšeničnou) 

necelý šálek cukru

1/2 šálku kakaa

1/2 lžičky jedlé sody

2 lžičky prášku do pečiva

1/2 lžičky soli

1 1/4 šálku podmáslí (dala jsem nakonec víc, protože se mi zdálo, že těsto nemá "správnou" konzistenci :)

1 vejce

2 lžíce oleje

1 lžička vanilkového extraktu

1 šálek čokoládových čoček nebo nasekané čokolády

1. Ve větší míse smícháme všechny suché indregience a pořádně zamícháme. (Kromě čokoládových čoček)
2. V menší míse smícháme všechny tekuté indregience a také zamícháme.
3. K suchým ingrediencím vmícháme tekuté a pořádně zamícháme.
4. Přisypeme čokoládové čočky.
5. Naplníme košíčky na muffiny.
6. Můžeme ještě ozdobit zbylou čokoládou.
7. Troubu předehřejeme na 180°C a pečeme cca 20-25minut.

Můj outfit na dnešní den

Na dnešní den jsem si pro vás připravila na mne netypický článek. Možná také první a poslední. Aneb co si oblíkám, když vyrážím do víru velkoměsta. Všechny věci jsem dostala od Lídy, které moc děkuji. :-) Užijte si poslední prázdninový den, ti šťastní poslední prázdninový den :-)

  

Džíny: Replay, pásek: Promod, ponožky: Puma :-D

P.S. Já vím, že ty ponožky se k tomu nehodí, bijí do očí, ale když ony mají takovou úžasnou žůžovou barvu. :-)

Jak sportuji?

Napečeno, něco málo uděláno do školy... Zítra si chci užít poslední prázdninový den a pak zase hurá do školy, kam moc dlouho už chodit nebudu... A pak poslední zvonění, měsíc stresu, den D, hodina H a máme tu snad další prázdniny. Dneska bych vám chtěla napsat něco .. O činnosti, která mě provází celý život. O činnosti, které se už nedokážu vzdát. Haha, jedná se o sport, fakt "těžké" u mě uhodnout. Sportovat jsem začala, když mi byly 4 roky. Tenkrát mě dali rodiče plavat, abych se jim v moři neutopila. A já u plavání zůstala vlastně až do teďka. Jen jsem si přidala další dvě disciplíny. :D Ale než jsem se dostala k triatlonu, vyzkoušela jsem spoustu dalších sportů - chodila jsem například na balet, karate, skoky do vody, či basket. (ANO JÁ!! :-D) Dneska již tolik nesportuji, věnuji se i dalším aktivitám jako jsou jazyky, ale téměř vždy, když mám volno, tak někam do přírody vyrážím běhat. (teda nesmím mít náladu ála líná prdel!) Jako dnešní článek jsem si pro vás připravila náhled do mého tréninkového deníku za leden (který si od ledna opět jakž takž vedu, třikrát hurá!)

Leden:
1.1. Běh 7,6 km
2.1. Běh 7,6 km
3.1. Běh 10 km
4.1. Běh 7,6 km
5.1. Běh 9,2 km
6.1. VOLNO - němčina
7.1. Plavání 2 km, Běh 10 km
8.1. Plavání 4 km, Spinning 35km
9.1. VOLNO - angličtina
10.1. Běh 10km
11.1. Běh 15km
12.1. Běh 10km
13.1. Volno - němčina
14.1. Plavání 2km, Běh 10 km
15.1. VOLNO - učím se ekonomiku :/
16.1. VOLNO - angličtina
17.1. VOLNO - cesta do Prahy
18.1. ULTRA trénink Ještěd - 10km
19.1. Běh 4,7km
20.1. VOLNO - němčina
21.1. Plavání 2 km
22.1. Plavání 5km
23.1. VOLNO - angličtina
24.1. VOLNO - odjezd na LH24
25.1. ULTRA závod Lysá hora - 11, 6km
26.1. VOLNO - odjezd z Lysé hory
27.1. VOLNO - němčina
28.1. Běh 10km
29.1. Plavání 4,4 km
30.1. VOLNO - angličtina
31.1. VOLNO - odjezd do Prahy

Celkem: plavání 19,4km, spinning 35km, běh 124,3km

Je vidět, že některé dny to pěkně flákám. Hlava si totiž myslí, že jí nějaké flákání projde. :-) Poslední závod mám totiž naplánováný na 5.4., kdy se běží půlmaraton v Praze. Triatlon žádný naplánovaný nemám kvůli maturitě a brigádě. Ale i tak doufám, že březen bude mnohem lepší. :-)

P.S. Pokud budete mít zájem o únor, ráda napíšu v březnu. :-)

Prázdninová Vídeň klepe na dveře :-)

Dobrý večer!
Dneska jsme byli ve Vídni jenom tak nakupovat. Doplnit zásoby potravin a jiných věcí. Ani v samotném centru Vídně jsme nebyli. Nevadí, to si nahradím za 2 týdny, až tam pojedu na den otevřených dveří. :-) Nejprve jsme se stavili v Metru na okraji Vídně, ale o něm vám psát dneska nechci. A tak jsem při nasávání pravého vídeňského vzduchu vzpomínala. Na prázdniny. Práci. Volnost... Po návštěvě Metra jsme se stavili v v G3 v Gerasdorfu. Když jsem procházela kolem Mekáče, tak jsem tam jako vždy zvědavě nakoukla. A koho nevidím! Za kasami stál můj bývalý šéf Herr Thomas (tedy pan Thomas, toto spojení neumím říct česky), který u nás chvilku byl v Donau Zentru. A pak ještě jednu známou tvář, který večer přijížděl kontrolovat náš stav. :-) Myslela jsem si, že jde do DZ na stálo, za výměnu těhotné Kathy. Ale ono ne. V Rakousku to je trochu jiné, když je v nějakém Mekáči potřebná ruka, tak se mezi sebou manažeři domluví a někoho vyšlou. A je jim trochu jedno, že je to Mekáč 20, 30 km daleko. :-)

A Vídni bych chtěla dnešní článek věnovat. Za chvilku mě čeká nová etapa. Přestanu být středoškolákem. Začnu žít vysokoškolský život. Nyní mám poslední měsíce na to, abych svůj sen přeměnila ve skutečný. Nejprve mi přijde 19.5. veledůležitý e-mail. V něm bude stát buď ta nejšťastnější zpráva pod sluncem - nenaplnili jsme kapacitu přihlášek, odmaturujte a my vás bereme na školu, stačí se dostavit k zápisu a nebo ta méně příjemná - letos se nám přihlásilo na školu hodně zájemců. Proto se dostavte prosím 8. července k přijímacímu řízení a předtím napište motivační dopis. :( Moc doufám ve variantu č. 1, protože si nedovedu sebe při variantě č. 2 moc představit, že bych obstála. Zadání v němčině. A co když tomu nebudu rozumět? :D Chci si nejprve na němčinu zvyknout, byl by to na mě těžký návrat do reality.

A proto bych chtěla jít do Vídeňského Mekáče již od června rovnou na 4 měsíce. Možná vám to přijde hodně, ale já peníze na studium opravdu potřebuji. Snad se mi podaří získat alespoň 4 dny volna, pokud se moje sestřenice dostane do Francie. A nebo bych ráda jela poslední týden, kdy už nebude sluníčko tak pálit k moři. Odpočinout si, nabrat síly na další extrémně těžký rok. A když se mi ani jedno nepovede, co naplat, na další výlet bych tak jela až v únoru v době jarních prázdnin. Ano, čtete dobře, Rakušáci mají celý měsíc volno! Ale o co víc volna mají, o to víc musí makat ve škole. Nevím, co je lepší. :-) Já budu muset pracovat i při studiu, takže budu muset zvládat obojí. A tak doufám, že se mi místo podaří získat již 7. března, kdy se jedu podívat na tu moji univerzitu. :-) Snad 3 měsíce budou na hledání stačit. I když minule se podařilo až necelé 2 týdny před odjezdem. Ale já jsem si tam určitě udělala dobré jméno, takže až mě uvidí, tak mi to místo určitě dají bez mrknutí. (Bože Kiki, ty jsi tak naivní!)

No ale neslušelo mi to? To oblečení je na mně přesně dělané... Ale nesmí mi dát o velikost, né-li o dvě menší kalhoty! :D To ať se nediví, že mi pak rupnou. :D

Co se týče přihlášek na české školy, tak mám vybranou (a zaplacenou) pouze jednu. Na VŠE do Prahy na mezinárodní obchod. Bohužel nevím, kam dát druhou, případně další. No každopádně, mám posledních 9 dní na rozmýšlenou.

Takže celková bilance přihlášek? 1 do ČR, 2 do Vídně (priorita číslo jedna - WU - něco jako naše VŠE = ach ta moderní budova, :-) a pak na UNI Wien - což je něco jako naše Karlovka :-)) Dále mám vybráno pět škol v Německu (kam bych se chtěla po vysoké přesunout) a to do měst Nürnberg (= Norimberk), Frankfurt, München (=Mnichov), Stuttgart a Berlín. Jestli si podám přihlášky na všech pět, se ještě uvidí.

Maturita. Docela se toho bojím. A to z hlediska mé hlavy. V poslední době se děje v mém osobním životě tolik zvratů, že já nejsem schopná se na učení soustředit déle než pět minut. Hlava si prostě stávkuje. :-( Proto píšu článek již dnes, abych to prokletí už změnila a mohla se zítra učit. Jinak s takovou ani neodmaturuji. Dokonce si už moje hlava začala připouštět, že bude stačit, když odmaturuji AŽ v září! Docela zoufalost už! :-(

Takže konec snění, od zítřka tvrdá práce! (teda pokud to má hlava tvrdohlavá dovolí :-() :-)

Je důležitá "zdravá" výživa při sportu? aneb má snaha o zdravější stravu

Dřív jsem stravu neřešila. Prostě jsem si myslela, že na výkon při sportě nemá vůbec nebo úplně minimální vliv. Jedla jsem mnoho tyčinek, když na mě přišel hlad, tak jsem vybílila ledničku a neřešila to. Poté, co jsem ovšem zkolabovala při jednom ze závodů v Bratislavě a dala se na "dráhu" triatlonistky, jsem i já začala stravu řešit. Mé změny se projevily téměř hned a to při sportovním výkonu. Okamžitě jsem letěla trochu nahoru. I když pořád to není ideální... A rozhodně to nebylo tím, že bych přidala v tréninkových dávkách, trénuji pořád stejně, možná teď o něco míň.

A proto bych vám chtěla dneska ukázat své největší zásady:

Změna snídaně
V prvé řadě jsem vymýšlela, jak změnit snídani. Dřív jsem snídala jen kakao s rohlíkem a to mi nějak přestávalo stačit na snídani. Vyměnila jsem postupně za ovoce s bílým jogurtem, müsli a pak jsem našla svoji novou lásku. Ovesnou kaši. <3 Občas tedy i jinou než ovesnou. Nyní každý den nemůžu dospat, jak se těším na snídani. Nejraději bych pořád jenom snídala.

Omezení sladkostí
Snažím se omezit rychlé cukry v podobě různých tyčinek. Už téměř vůbec nechodím do automatů.
Začla jsem chodit do zdravé výživě. Nejraději tam kupuji kaše Nomina, které snídám, či různé druhy mléka, abych neměla stereotyp. A pozor! Přestala mi chutnat čokoláda! A to zcela vážně. Když občas hřeším tak nejraději sahám po haribech. :)

Přidala jsem více ovoce. 
Na snídani sním vždy jeden banán. A pak něco během dne. Oblíbila jsem si smoothie, které hodlám více zavést ve Vídni (pokud se ovšem někam dostanu.) Zeleninu se snažím také přidat, nicméně se mi to pořád ještě moc nedaří.

Snažím se nejíst pečivo. 
Vím, že je to docela těžký oříšek, ale po přečtení knížky Život bez pšenice se ji snažm maximálně omezovat. Max. si ji dopřát na snídani, či jednou za týden ve formě upečeného koláče. Když jsem byla ve Vídni a pečivo nejedla téměř 2 měsíce, tak se mi nehorázně vyčistila pleť. Takže tomu trochu věřím.

Nejím po osmé.
Jakmile odbije osmá, tak prostě NIC nejím. Až snídaně ráno. Toto dodržuji velice strikně, porušuji max. 1x za půl roku.

Dávám si pozor, co jím ve školní jídelně
U nás bývají na oběd často sladké. Tak min. 1x týdně. A knedlíky s omáčkou. Snažím se co nejvíc si dát maso s rýží. Anebo rybu. Přinejhorším si dávám místní specialitu - cibulový salát aneb do každého salátu se musí nacpat co nejvíc cibule! :/

Myslím, že toto je opravdu minimum a doufám, že ve Vídni (snad to výjde!) to ještě trošku vylepším. I tak to málo trochu mé výkonnosti pomáhá. A já dooufám, že svůj jídelníček ještě vylepším. Ve Vídni (už se nechci opakovat) plánuji o mém jídelníčku i více psát. Bude zajímavé srovnání teď a za půl roku, kdy budu si životosprávu tvořit sama. Ale více o Vídni již brzy (snad už ve čtvrtek!) :)

Jablkový sen

Tentokrát mám pro vás ne-úplně fotogenický koláč, nicméně je moc dobrý. Miluji piškotové moučníky. :) Tentokrát na přání mamky.

Budete potřebovat: 

3 vejce

50g cukru 

50g polohrubé mouky

4 jablka (mně stačily 2)

8 lžic stouhanky

4 lžíce rozpuštěného másla 

mletá skořice

citrónová kůra

1-2 lžíce rumu

Koláčovou formu vymažeme máslem a vysypeme strouhankou, zakápneme rozpuštěným máslem. Pokladeneme tenčími plátky jablek bez jadřinců, posypeme cukrem a skořicí a nastrouháme trochu citónové kůry. Pokapeme rumem. Připravíme piškotové těsto: oddělíme žloutky od bílků a utřeme s cukrem. Po částech přidáváme mouku s pevně vyšlehaným bílkovým sněhem. Vytvořeným těstem překryjeme jablka. Pečeme v předem vyhřáté troubě 170°C asi 30 min. Po upečení necháme vychladnout a poté koláč překlopíme na talíř.

Můj tip: Nevymazávat strouhankou a máslem, nýbrž vysypat kokosem, či položit na koláčovou formu pečící papír. Nezalévat máslem (přišlo mi to hodně máslový)

Prázdninově

Dobrý večer :)
Konečně je tu ten očekávaný den, pátek 14.! To znamená, že z úderem půl třetí, začínají nám Brňáko-pražákům prázdniny. :) Těším se, až budu mít čas dodělat si zbývající maturitní témata a něco málo se naučím. :D (vážně jsem nic nepila, nebrala a píšu to v naprosto střízlivém stavu) Odpočinu si pak během. Naberu nové síly, které potřebuji. A získám větší klid, protože už se mi maturita mílovými kroky blíží. A s ním, co dál. Prázdniny i vysokou školu, vše potřebuji ještě jednou trochu promyslet, určitě o tom napíšu. (Určitě pak o tom napíšu ;)) Poslední dobou se dějí kolem mě životní změny, tak snad vše ustojím a vše bude brzy ve staro-nových kolejích.

Užijte si zbytek Valentýnského dne a mějte se famfárově! ;)

Poprvé a pozdě

Píše se 1. červenec 2013, Klagenfurt

Je 5 hodiny ráno. Vstávám, čeká mě první den v nové práci a cizí zemi a já tam nechci být pozdě v práci. Nacházím se v Klagenfurtu, kde jsem doprovázela tátu na závodech, a kterýmě do Vídně odveze. Ubytování se mi nepodařilo o den dřív zamluvit, v neděli se prostě v Rakousku nepracuje a basta. Nejprve musíme sbalit stan, poté vyrážíme. Cesta je docela klidná. Jenže pak začne rádio hlásit první nehodu. Mám pocit, že se namístě sesypu! Nesnáším, když chodím pozdě, navíc první den do nové práce? To jsem nevěděla, že to horší ještě přijde... Nehodu se nám podaří objet, na benzínce rychle do sebe ládujeme snídani. Jsme u Vídně, mám vyhráno?

Vjíždíme do Vídně. Nacházíme se v uličce a stojíme ... v koloně aut. Začínám nervit. To nestihnu! Z červených semaforů začínám šílet! Co budu dělat? Mám dvě možnosti. Jet na ubytovnu nebo rovnou do práce. První možnost má dost velké úskalí, kdy se teda ubytuji? V kanceláři bývají jen do 12. Průser. Budu nejprve muset na ubytovnu. Bohužel, navigace nám neukazuje rozumné objížďky. Zatímco na navigaci nabíhají minuty, honí se mi hlavou černé myšlenky. Bojím se, že mě vyhodí. Aneb co mají dělat s jednou Češkou, která neumí přijít včas a ještě neumí německy? A zájemců mají tisíce... Konečně jsme dojeli na místo, je 9:30, právě jsem před ubytovnou. Je zavřeno a nedaří se mi dovolat. Mám vybitý telefon, beru taťkův a volám paní domu. Po chvilce je vše vyřízeno, jede se do práce! Naštěstí je to jen kilometr. Je 9:58. Ale kde je Mekáč? Poté, co obkroužím 2x celý obchoďák, zjišťuji, že jsem za mostem, na špatné straně. Rychle přebíhám. Mc Donalds´ najdu již snadno. Jdu na kobereček k Nathy. Naštěstí, to bere v klidu. A zbytek příběhu už znáte, ano, tady jsem prožila nejlepší 2 měsíce prázdnin!

P. S. Článek věnován Vídni 2013, za chvilku mě čeká zařizování Vídně 2014. Držte palce, ať mi vše vyjde.

Mandlový dort plněný čokoládou

Nat dostala vysvědčení, a tak byla pověřena důležitým úkolem. Měla vybrat dort/koláč, který bych ji dokázala upéct. Volba nakonec padla na mandlový koláč (spíše dortík) plněný čokoládou a já si myslím, že si nevybrala vůbec špatně. :) Bohužel jsem však neměla nízkou formu, která by byla na tento koláč potřeba, ale musela jsem si vystačit s formou dortovou.

Budete potřebovat:

125g kvalitní tmavé čokolády

200g hladké mouky

200g mletých mandlí

80g cukru

špetka soli

3 žloutky

180g másla

Na náplň:

300ml 40% smetany ke šlehání

300g kvalitní tmavé čokolády

Na dokončení:

250ml smetany ke šlehání

mandlové lupínky na ozdobení

 Nejprve nad vodní lázní rozpustíme čokoládu nalámanou na kousky a necháme vychladnout. Poté smícháme mouku, mandle, cukr, špetku soli, vetřeme žloutky a máslo. Až se těsto spojí, přidáme vychladlou čokoládu. Z těsta utvoříme kouli, zabalíme do potravinářské fólie a necháme na hodinku odpočinout do ledničky

Troubu předehřejeme na 180°C. Těsto vyválíme tak, aby jeden centimetr až 2 přesahoval okraj formy. Přeneseme do kulaté formy o průměru 24 cm a přesahující okraje ořízneme. Dno pořádně propícháme vidličkou a dáme péct na 25 minut. Necháme vychladnout.

Na čokoládovou náplň zahřejeme smetanu a postupně do ní nalámeme malé kostičky čokolády. Mícháme dokud se čokoláda nerozpustí a se smetanou neudělá nádherný čokoládový krém. Nalijeme do korpus a necháme na 2 hodiny v ledničce, aby krém ztuhl. Po 2 hodinách podáváme s ušlehanou smetanou a ozdobené mandlovými lupínky.

P.S. Upozornění: Nedoporučuji si přečíst, kolik má 40% smetana na šlehání!! A ještě si k tomu přičíst ty 4 čokoládové tabulky!!!! :)

Poplach v bance

Píše se srpen 2013, místo události: Vídeň.

Konečně mám po výplatě a jelikož moje peněženka zeje prázdnotou, jdu si nějakou menší hotovost vybrat. Po cestě za kamarádkou se stavuji v bance. Jdu k prvnímu bankomatu, vložím kartu, ale ta mi vyjede zpátky. Divné. Jdu tedy k jinému bankomatu, kam se dají vkládat i peníze. Vložím opět kartu, ale co se nestane... Karta mi opět vyjede, ale ne tak, abych byla schopná kartu vytáhnout. Po pár neúspěšných pokusech karta zajede dovnitř, bankomat kartu spolkne a už ji nechce vydat zpět. Najednou se rozkřičí alarm!! Co teď?! 

Okamžitě přiběhne za mnou pracovnice banky a ochranka, podívat se, co tady provádím... "Slečno, co tady vyvádíte?" Vysvětluji, že mi nešla vytáhnout kartu. Pracovnice banky si jde pro nářadí, jde otevřít bankomat. Po chvilce lomcování se jí to přecejen podaří. Prohlíží si moji kartu. Žádné znatelené poškození na kartě nevidí, zkusí ji vložit do jiného bankomatu, kde ji karta opět vyjede. Pak upne zrak na můj telefon. "Počkejte, vy tady máte magnet!" "To je přece jedno, ne?" "Ne, vaše karta se během chvilky stačila zničit. Pojďte, vyřídím vám novou." Během chvilky mi vyřídí novou kartu, vybírám si co nejrychleji nějaké peníze na kase a co nejrychleji prchám pryč.

A co vy? Měli jste někdy taky nějaký problém s bankomatem, či kartou? :)

Doporučení: Dávejte si pozor na kožené obaly na mobil. ;)

Můj máslíčkový příběh

Když jsem začala sledovat pár food blogů, objevovala se ve snídaňových kaších taková strašně divná hnědá hmota. Prý strašně dobrá. Pro neznalce arašídové máslo. Původem z Ameriky. Určitě jste ve filmu nejednou viděli. Minimálně je v mém oblíbeném filmu Past na rodiče, kde si dvojčata mažou arašídové máslo na oreo. Jednou, když jsem zrovna čekala na žlutý autobus ve Vídni, aby mě odvezl do Brna, jsem si pro jedno máslíčko zašla do DM. Prý patří mezi slabší, ale mě zachutnalo. No, každopádně do mě zahučelo v rekordním čase. A tak jsem v tom máslíčkovém šílenství zkončila taky. :D Jen mi nejede moc u snídaně, to je na mě moc slané a já slané na snídani moc nepozřu. Nejraději ho mám na svačinu s mrkví. :D 

Arašídové máslíčko se dá koupit normálně v obchodech, či udělat domácí, ale pozor na mixér! Zhlediska populárnosti vedou máslíčka z Lídlu, Tesca nebo M&S. A tak jsem postupně začala zkoušet další a další značky. Nejlepší mi přišel právě ten Tescový. A na konci ledna měly všechny foodblogerky svátek - v Lídlu byl Americký týden! Do Lídlu jsem mohla až odpoledne, jelikož mám v pondělí školu až od 7. A tak jsem během vyučování sledovala na fb, či instagramu, kolik jich putuje do sbírky. Nakonec jsem jich koupila 6, tak jsem zvědavá, za jak dlouho zmizí. :D Zatím se docela držím, žádná sklenička ještě nepadla (jen půlka!) :D

Tak co, smooth, či crunchy? To je oč tu běží ;) Chutná vám taky arašídové máslo? A jak jste se k němu dostali vy? :D

Aquapalace Praha

Nat donesla domů na vysvědčení samé jedničky, a tak jsem ji dneska vzala za odměnu do aquaparku. Aquapalace se nachází v Praze - Čestlicích - tedy na samém okraji Prahy a pyšní se titulem největší v ČR. Dá se sem dostat i MHD - autobusem z Opatova. (ha, už se začínám vyznávat v pražských spojích) Vstup do aquaparku je docela drahý, za Nat se zaplatilo 329 korun, za mě, jakožto studenta, 419 na 3 hodiny. Aquapark je sice obrovský, leč, žádná atrakce mě extra nenadchla. Navíc mně přišel přereklemovaný, až mi ze všech reklam šla hlava kolem. Shrnula bych to prostě příslovím za hodně peněz málo muziky. :) Pro příště bych doporučila zajet si do Aquaparku do Liberce, kde se mi líbilo daleko víc (i když možná jsem byla více v tom správném věku.) Nicméně i tak se mi podařilo utahat 8 letou Natálku a celou cestu domů prospala. :)

P.S. Pokud budete chtít začít držet dietu, ale stále ne a ne si odpustit zákusek po jídle, či nějakou sladkost, pak je pro vás aquapark Čestlice jako dělaný. Tolik obézních lidí jsem pohromady nikdy ještě neviděla. Bylo velice smutné koukat na holčičky, které měly babičkovské plavky, protože dětské se ve velikostech XXL nedělají... Občas jsem se dívila, když po dojezdu vorvaňa na tobogánu, nějaká voda vůbec v bazénu zbyla. Chvilkama jsem si přišla s Nat jako anorektička.