Dneska jsme byli ve Vídni jenom tak nakupovat. Doplnit zásoby potravin a jiných věcí. Ani v samotném centru Vídně jsme nebyli. Nevadí, to si nahradím za 2 týdny, až tam pojedu na den otevřených dveří. :-) Nejprve jsme se stavili v Metru na okraji Vídně, ale o něm vám psát dneska nechci. A tak jsem při nasávání pravého vídeňského vzduchu vzpomínala. Na prázdniny. Práci. Volnost... Po návštěvě Metra jsme se stavili v v G3 v Gerasdorfu. Když jsem procházela kolem Mekáče, tak jsem tam jako vždy zvědavě nakoukla. A koho nevidím! Za kasami stál můj bývalý šéf Herr Thomas (tedy pan Thomas, toto spojení neumím říct česky), který u nás chvilku byl v Donau Zentru. A pak ještě jednu známou tvář, který večer přijížděl kontrolovat náš stav. :-) Myslela jsem si, že jde do DZ na stálo, za výměnu těhotné Kathy. Ale ono ne. V Rakousku to je trochu jiné, když je v nějakém Mekáči potřebná ruka, tak se mezi sebou manažeři domluví a někoho vyšlou. A je jim trochu jedno, že je to Mekáč 20, 30 km daleko. :-)
A Vídni bych chtěla dnešní článek věnovat. Za chvilku mě čeká nová etapa. Přestanu být středoškolákem. Začnu žít vysokoškolský život. Nyní mám poslední měsíce na to, abych svůj sen přeměnila ve skutečný. Nejprve mi přijde 19.5. veledůležitý e-mail. V něm bude stát buď ta nejšťastnější zpráva pod sluncem - nenaplnili jsme kapacitu přihlášek, odmaturujte a my vás bereme na školu, stačí se dostavit k zápisu a nebo ta méně příjemná - letos se nám přihlásilo na školu hodně zájemců. Proto se dostavte prosím 8. července k přijímacímu řízení a předtím napište motivační dopis. :( Moc doufám ve variantu č. 1, protože si nedovedu sebe při variantě č. 2 moc představit, že bych obstála. Zadání v němčině. A co když tomu nebudu rozumět? :D Chci si nejprve na němčinu zvyknout, byl by to na mě těžký návrat do reality.
A proto bych chtěla jít do Vídeňského Mekáče již od června rovnou na 4 měsíce. Možná vám to přijde hodně, ale já peníze na studium opravdu potřebuji. Snad se mi podaří získat alespoň 4 dny volna, pokud se moje sestřenice dostane do Francie. A nebo bych ráda jela poslední týden, kdy už nebude sluníčko tak pálit k moři. Odpočinout si, nabrat síly na další extrémně těžký rok. A když se mi ani jedno nepovede, co naplat, na další výlet bych tak jela až v únoru v době jarních prázdnin. Ano, čtete dobře, Rakušáci mají celý měsíc volno! Ale o co víc volna mají, o to víc musí makat ve škole. Nevím, co je lepší. :-) Já budu muset pracovat i při studiu, takže budu muset zvládat obojí. A tak doufám, že se mi místo podaří získat již 7. března, kdy se jedu podívat na tu moji univerzitu. :-) Snad 3 měsíce budou na hledání stačit. I když minule se podařilo až necelé 2 týdny před odjezdem.
 |
| No ale neslušelo mi to? To oblečení je na mně přesně dělané... Ale nesmí mi dát o velikost, né-li o dvě menší kalhoty! :D To ať se nediví, že mi pak rupnou. :D |
Takže celková bilance přihlášek? 1 do ČR, 2 do Vídně (priorita číslo jedna - WU - něco jako naše VŠE = ach ta moderní budova, :-) a pak na UNI Wien - což je něco jako naše Karlovka :-)) Dále mám vybráno pět škol v Německu (kam bych se chtěla po vysoké přesunout) a to do měst Nürnberg (= Norimberk), Frankfurt, München (=Mnichov), Stuttgart a Berlín. Jestli si podám přihlášky na všech pět, se ještě uvidí.
Maturita. Docela se toho bojím. A to z hlediska mé hlavy. V poslední době se děje v mém osobním životě tolik zvratů, že já nejsem schopná se na učení soustředit déle než pět minut. Hlava si prostě stávkuje. :-( Proto píšu článek již dnes, abych to prokletí už změnila a mohla se zítra učit. Jinak s takovou ani neodmaturuji. Dokonce si už moje hlava začala připouštět, že bude stačit, když odmaturuji AŽ v září! Docela zoufalost už! :-(
Takže konec snění, od zítřka tvrdá práce!
Žádné komentáře:
Okomentovat