Den blbec

Píše se duben 2013.

Právě sedím v jedné pražské kavárničce, konečně mám po zkoušce a popíjím caramel macchiatto (spíš klopím do sebe.) Zkouším napsat své sestřenice, kterou už jsem dlouho neviděla, zda-li nemá čas, abychom se po dlouhé době zase viděly. "Mám čas od 14:00, v 18:00 mám ale trénink, dáme sraz v Letňanech?" Rychle si bukuji zpáteční jízdenku žlutých linek na 18:30 a hledám si spoj do Letňan. Zaklapávám prcka (můj netbook) a vyrážím směr Letňany.



O pár hodin později, 18:19, autobusové nádraží Florenc
"Vaši jízdenku prosím!"
Podávám slečně stewardce mobil.
"Ale já vás tu nemám!"
"Jak to, to není možné?!"
"Ale vždyť vy tu máte jízdenku Brno-Praha! Objednala jste si špatný směr."
Ajajaj.
"Běžte na pokladnu."

Valím na pokladnu.
"Bohužel, vám nemůžeme pomoct, musíte jít do naší kavárny, která se nachází v prvním patře."

Utíkám nahoru.
Sedám k počítači. Ten po mě chce jakýsi heslo, ten taky a ten taky... Raději vytahuji svého prcka s nadějí, že ho rychle nastartuji.
Ptám se neochotného pána na recepci, který počítač je bez hesla.
"Ten první!" Dostávám odpovědi.
Naštěstí, paní používající první počítač odchází a já ho okamžitě obsadím. Zatímco se mi načítá stránka, hledám v mobilu číslo jízdenky. Klepou se mi ruce, to místo v autobuse v 18:30 musím mít!  Asi třikrát se přepíšu u hesla ... Sláva, jsem na mé kreditové jízdence! A v MÉM autobuse je poslední místo...


Nemáte dostatek peněz k uhrazení jízdenky! Bože já mám ale smůly ... Rychle najíždím na mé bankovnictví, čekám na SMS. Píp, píp. Rychle ťukám kód do počítače. Hotovo! Mám místo! Je 18:27 a já běžím zpátky na nádraží, aby mi bus náhodou neujel. Uff... Za trest musím jet obyčejným autobusem (jsem už rozmazlená) a vůbec mě nevyvádí z míry nějaká hodinová kolona.

Musím ale poděkovat SA, že pochopila, že jsem debil a peníze za propadlou jízdenku Brno-Praha mi vrátila sama zpátky na účet. :)

Co vy? Stalo se vám taky někdy něco podobného? ;)