Už od mala jsem si přála studovat v zahraničí. Všechny lidi, které to dokázali, jsem potichu obdivovala. Můj táta mně kladl na srdce, že v dnešní době je potřeba se trochu odlišit. Anglicky by měl umět téměř každý, ale kdo umí cizí jazyky na dobré úrovni 2? Jelikož je Německo docela důležitou zemí v Evropě, moje volba padla zrovna na němčinu. Jsem jedna z mála, které se němčina líbí. Ano je to tvrdý jazyk, ale to asi jen, když mluví cizinci. Rodilí mluvčí tu němčinu mají takovou měkčí. :) Nikdy jsem nedělila jazyky podle líbí/nelíbí, ale důležitý, potřebný/nedůležitý. Díky tomu se učím trochu i maďarsky, jelikož mám v práci samé maďarské kolegy a základní znalost mě někdy ulehčuje i konverzaci s maďarskými zákazníky. Ano, i v dnešní době se najde někdo, kdo neumí vůbec německy, či anglicky a kdy je pro mě lepší mluvit maďarsky, či francouzsky, abych se se zákazníky domluvila.
1. Ztráta rodiny, přátel
Tento bod je podle mě nejhorší a nejtěžší. Rodinu vidím 1x do měsíce, častěji to nejde, pracuji. A bude hůř až začne škola. Svým stěhováním jsem přišla o všechny kamarády v ČR. Ano, s některýma jsem v kontaktu, ale bojím se, že ty vztahy pomalu za chvíli vyšumí. Všechny vztahy je potřeba udržovat. S některýma jsem se sice viděla, při mých dvou návštěvách, ale to je vše. A tady nastává problém. Od rána po příchod do práce za mou McFamily jsem sama. Ke konci měsíce mě vždy přepadne záchvat samoty, deprese. Žaludek se mi stáhne, že nejsem schopná moc jíst, jsem vyčerpaná, že mě rozbrečí každá kravina. S nástupem do školy se to snad zlepší a já nějaké kamarády najdu. Nejsem totiž ta, která by se lehce seznamovala, na nějaké párty nemám ani pomyšlení. Jsem neustále unavená, školní rok mě vyčerpal, práce taky vyčerpává, rozhodně to není žádná dovolená. Občas se snažím načerpat síly nějaké v horách, ale tam si taky nemůžu dovolit jezdit každý týden, měla bych šetřit na své vzdělání.
2. Jedna z mnoha
Spousta lidí z chudčích zemí se rozhodne odejít tam, kde jsou lepší životní podmínky. A tak s vámi můžou zacházet někde jako s kusem hadru. Přiznám se, že mě se to tak úplně nestalo, ale... Některým cizincům pak stoupne nosánek pěkně nahoru a pak se chová jako nevychovaný dobytek... Neumí pozdravit, poděkovat... Já doufám, že mě se to nikdy nestane a nikdy nezapomenu na slušné vychování.
Cizinců ve Vídni je opravdu hodně, občas je těžké potkat nějakého Vídeňáka. :) Někdy mě to obrovské množství různých kultur vadí, ale nemůžu si moc stěžovat, jelikož nejsem domácí...
úplně si to umím představit! :) Pořád mě to někam táhne, ale když to tak čtu, jsem ráda, že jsem doma :)
OdpovědětVymazathttp://sugar--spice--nice.blogspot.cz/
Zase jako zušenost je to k nezaplacení, ale v poslední době si říkám - stojí-li mně to vůbec za to... Nejhorší je, že když jsem doma v Brně, tak mně to táhne zpátky do Vídně a když jsem tady, tak mě zase trápí samota :D
VymazatMáš můj obdiv, takto všechno zvládat. Já mám psychický blok i s Erasmem - vůbec, ale vůbec se mi nechce opouštět Davida, rodinu a svoje komfortní obydlí a být půlrok někde na kolejích, s lidmi, které neznám a kterým pořádně nerozumím. Uff.
OdpovědětVymazatDrž se, Kristi! Věřím, že na škole si určitě najdeš podobně založené parťáky :)
Pořád to budeš mít trochu jednodušší v tom, že s podobnými lidmi tam budeš od začátku - se spolužáky jiných národností. V práci prostě drží maďarská skupina pospolu (někteří hlavně neumí tak dobře německy, tak rádi mluví ve svém mateřském jazyce) a já si kromě práce nemám s kým popovídat. Občas, když někdo pak přijede, tak se mně pusa nezastaví, až jsem z toho celá vedle, jak pořád melu. "Naštěstí," za měsíc začíná škola, tam se snad budou přátelství dělat tak nějak přirozeně.. A můj pocit samoty mě postupně opustí... Držím palce s Lucemburskem, to zvládneš!
VymazatMáš můj obdiv, jako každý, kdo udělá tenhle krok. Angličani tomu osamocení říkají homesick, že? :) Věřím, že s nástupem do školy se to zlepší, přece jenom, mezi studenty zapadneš líp než partu Maďarů. Mimochodem, jak se ti učí maďarština? Když jsem byla v Maďarsku, tak to bylo jako mezi hotentoty, nedomyslíš si nic. :D
OdpovědětVymazatDěkuji :) Sama jsem do toho šla hodně po hlavě, tady tyto okolnosti jsem si vůbec neuvědomovala :) No maďarština bohužel nepatří ani do jedné skupiny jazyků, takže člověk víc nerozumí než rozumí. Některé slova mně přijdou trochu podobná ve francouzštině... Navíc, je vidět, že Maďaři nejsou zvyklí na to, že by se jejich jazyk někdo učil. Člověk řekne přízvuk blbě a už nerozumí. Což se u angličtiny, němčiny a u dalších světových jazyků moc nestává. (Vždycky ale rostu, když někdo řekne Big Tasty bez nějakého nádechu angličtiny :D)
VymazatZdravím. Pěkný blog a zajímavé články. Hned ten první mě zaujal.
OdpovědětVymazatNěmčina mě hodně baví a to dokonce tolik, že chtěla bych v Německu studovat a třeba i bydlet. Jestli dostanu příležitost, rozhodně jí využiju. Mám to jednodušší o to, že mě tady nikdo nebude postrádat a kamarády si vždycky někde najdu. Navíc, když něco chci, tak musím přejít i jisté nepohodlí, jako například bydlení na koleji nebo blbá práce.
Mimochodem, nikdy jsem nepochopila a ani nepochopím, proč lidé tvrdí o němčině, že je to tvrdý jazyk. Způsob jakým Němci vyslovují r a ostré s mi naopak zní velmi hezky. Dokonce koukám na německou televizi... :3
Děkuji.
VymazatJá si myslím, že na každého člověka první měsíce může samota dolehnout a nezáleží na tom, kolik přátel měl "doma..." A někdy stačí i problémy "doma", ani se nemusí nikam stěhovat...
Já mám němčinu taky ráda, když německy mluví někdo rodilý, tak mně to vůbec nezní tvrdě, naopak se mně ten jazyk velice líbí...