Průvodce Vídní: Kahlenberg

Jedna z věcí, která mě na Vídni vadí je překvapivě tak trochu divná. Chybí mi kopec. Ne, že by v Brně nějaké pořádné kopce byly. (I když stoupák ve Veverské Bitýšce dá zabrat.) Ale tady není ani náznak po nějaké vlnce!
Když se člověk podívá do mapy, vidí okolo kopců spoustu. Asi jak na potvoru :)
A nebo Vídeňáci schválně uhlazují každičký hrbol, aby mě mohli naštvat.
A tak jsem se rozhodla, že se za kopci vydám. Jeden z kopců je na samém okraji Vídně. Občas se tu objeví i cedule, že už ve Vídni nejsme...

Na Kahlenberg se dá dostat autobusem 38A z Heiligenstadt (konečná linky U4). Nahoru jsme jeli překvapivě plný autobus. Nejprve autobus zastavuje v Grinzigu, kde jsem se chtěla zastavit při zpáteční cestě, ale můj hlad mi to už nedovolil. :D Určitě se ale příště navštívím. :) Grinzig vypadá jako vesnice, těžko člověk si uvědomuje, že je pořád v hlavním městě. Že jsme ve městě připomíná tramvaj, která tu taky krouží.
Poté autobus stoupá nahoru a nahoru. Na prvním parkovišti jako jediná vystupuji a jdu se kochat výhledem. Dál jdu pěšky, jsem přece sportovec. 

Po necelých dvou hodinách dorážím do Kahlenbergu. Je tu malý kostelík, stánky, drahá restaurace, a dokonce i univerzita. A nádherný výhled! Když do toho hraje pianista, běhá člověku mráz po zádech...

Po chvilce kochání utíkám na autobus, hlad mě vyhání zpátky do města! :D Určitě doporučuji jako výlet, nebyla jsem zde naposledy a příště natáhnu i do dalších hor a údolí. Trochu jsem litovala, že tu nemám kolo, úplně to tu na mě pro projížďce na kole volalo...

 Selfie z tripu. Aneb fotograf široko daleko nikde. :(