Píchlé kolo na dálnici

Právě odbíjí páteční třetí hodina odpolední a já se opět vydávám do Prahy. Sotva vjíždíme na dálnici, houpání autobusu mě i díky extrémní únavě po náročném týdnu ve škole uspává a za chvilku spím jako kojenec.

Najednou slyším obrovskou ránu. My jsme nabourali? Okamžitě se mi honí hlavou. Žádné zdemolované kolo nevidím. Sjíždíme na krajnici. Aha, tak tak se nám porouchal autobus. Super, zase 2 hodiny zpoždění a mrznutí.

Mé špatné tušení se brzy potvrzuje. "Vážení cestující, omlouváme se Vám, ale právě jsme píchli..." Řidič se stevardkou jdou na pár minut ven a řeší s centrálou co dál. Nakonec popojíždíme. Zkoušíme se dostat z dálnice, vyjet sjezdem a kolo opravit. Ale to bychom nemohli píchnout na tak blbém místě, kde široko daleko žádný sjezd není. I když se řidič snaží jet krokem a téměř stojíme, tak vlivem špatné krajnice je autobus každý týden horší a horší. Mám pocit, jako kdybych jela po nějaké cestě staré 230 let. "Vážení cestující, prosím, vystupte si."

A tak jdeme mrznout ven. Po chvilce se nás stewardka ptá, jestli někdo nutně někam pokračuje, v 1 autobuse je 1 místo. O poslední místo jsou docela hádky, za 5 minut přijede autobus a pan vyvolený do něj nasedá a pokračuje dál v cestě.

Po chvilce přichází odněkud 2 chlapíci. Prý jestli nechce řidič pomoct s výměnou. Potíž je ovšem v tom, že je to zrovna zadní levé kolo a to si na dálnici opravovat netroufne... Po pravdě, když vidím, jak těsně kolem nás jezdí ostatní, tak se moc nedivím.

Blíží se k nám oranžové auto. Jsme zachráněni? Bohužel. Auto se postaví za autobus, musí se počkat na kužele. Mezitím přijíždí Policie ČR v černém Passatu. Policie ČR musí být prý informována o tom, že se bude uzavírat jeden pruh. Čekáme auto s kuželama. Po hodině čekání nám raději Student Agency posílá náhradní autobus. A po hodině a půl jsme konečně v autobuse. A auto s kuželama stále nikde. A tak jsem dorazila do Prahy místo plánovaných pěti o půl osmé... :D Bojím se, co se mi stane příště...